Ale ne, už zase!

Neví co chce, a nedá pokoj dokud to nedostane - tohle se říká o většině ženských, o mně to navíc i platí, aspoň pokud jde o vysokoškolská studia. Pamětníci možná vědí, že problém "který studijní program na matfyzu si vybrat" jsem na svých webových stránkách s různými výsledky řešila už na základní škole. (Velký Tuxi, rok 1998 se zdá být tak blízko... a přitom jsem ještě byla pod zákonem.) Oscilovala jsem mezi všemi možnostmi s frekvencí jedna změna názoru za půl roku a Tučňák dal, že ve chvíli, kdy bylo nutné vyplnit přihlášku, jsem zrovna zatoužila po matematice.

Invex, den druhý

Zatímco včerejší den byl poněkud hektický, dneska jsme se zvládli prostřídat tak, abych mohla vytáhnout paty z pavilonu B (stánek Novellu v něm zabírá podstatnou část plochy) a proohlédnout si z Invexu i zbytek. Na výzvědy jsme vyrazily společně s Bublinou, zvědavé zejména na stánky konkurence (Red Hat a spol.) i ideových nepřátel (zatoužila jsem si koupit novou myš od Microsoftu).

Krátká invexová...

Naposledy jsem byla na Invexu v roce 2000. Chodila jsem tehdy do druhého ročníku libereckého gymnázia a do Brna za počítači jsem vyrazila se školou. Pamatuju si to už lehce mlhavě: Narvaný autobus, já v něm jediné děvče, a jak se později ukázalo, také takřka jediná osoba mířící jinam než do Game Hall. Vymýšlela jsem tehdy, jak sehnat co nejvýhodněji slušnou počítačovou sestavu, ale měla jsem úplně jiná měřítka než dnes: používala jsem Windows, nedovedla jsem si poskládat počítač sama a k Internetu jsem se připojovala dial-upem. Veletrh se mi moc líbil a nikdy by mě nenapadlo, kolik věcí bude jinak, až se tam vypravím příště...

Legenda o převeliké bitvě s jedním drobným providerem

Kdysi jsem se bavila s Xentarem o poskytovatelech internetového připojení. Víceméně se zdálo, že veškeré providery dělí do skupin UPC, Karneval (to už je dnes skupina jedna) a hipísáci. Na drobné lokální poskytovatele připojení, nabízejících většinou nějakou wifi, dštil oheň a síru a mně se zdálo, že to přehání. Potom jsem ovšem nalovila spoustu vlastních expů s jednou takovou firmičkou. Připojuje nás sice po drátě, ale jinak Xentarově definici zcela vyhovuje.

Tučňák jablečný a pár poznámek k bootování

V poslední době jsem si zase užila Linuxu na ppc víc, než by mi bylo milo. Následující text obsahuje pár poznámek a ponaučení, které bych si ráda zapamatovala. Dalším krotitelům tučnáků jablečných by se mohl hodit také.

Quork a Tučňák s námi...

Dnešní povídání zahájíme vtipem. Sice je určen jen anglicky hovořícím uživatelům Linuxu, protože pochází z diskusního fóra nzlugu (díky, Michale), ale předpokládám, že tento blog stejně nikdo jiný nečte:

Firefox a Thunderbird - oblíbená rozšíření

Pokaždé, když instaluju nový počítač, dlouze a složitě vzpomínám, jak se jmenují, a kde rostou má oblíbená rozšíření. Při poslední velké pátrací akci mě napadlo vytvořit seznam věcí, které momentálně používám, a bez kterých se mi mnohdy Firefox a Thunderbird ani používat nechtělo. Sem ho dávám zejména proto, že jej tady nejsnáze najdu, budu-li si zas konfigurovat své oblíbené programy někde daleko od svého /home. Ale třeba v něm i někdo další najde něco užitečného.

Počítač je jako ženská...

...aspoň pokud jde o spotřebu času a peněz. Původně jsem si malovala, že poslední týden své dovolené strávím couráním po lesích, objímáním stromů a tancem v dešti. Nakonec tomu ale chtěl velký Tučňák jinak a část volna padla za oběť křemíkovým kamarádům. Počasí mi přálo: většina dnů byla naprosto ideální pro ťukání do klávesnice.

Morálka internetového věku

Mapovat historii vývoje etických zásad a morálních pravidel by bylo dost složité a vyžadovalo by to solidní znalosti historie filosofie. Konkrétní detaily naštěstí nejsou podstatné: důležité je jen uvědomit si, že běžné morální zásady rozhodně nevypadaly vždy stejně jako dnes. Nedá se předpokládat, že by novinky na tomto poli vznikly nějak samovolně. Všechna nová pravidla musel nejprve někdo prosadit - a ve většině případů to jistě nedělal z filantropie a víry v lepší zítřky, ale protože mu to přinášelo prospěch.

Držte si klobouky, jedeme z kopce

Když se bernardýnek odporoučel do věčných lovišť, brala jsem to trochu jako znamení shůry. Existence weblogu mi začínala lehce komplikovat život a poslední rok bez něj ubíhal o hodně klidněji než ty dva předchozí. Nemusela jsem nikoho posílat k šípku, když škemral o vysvětlení toho či onoho. Přestaly mě trápit výčitky svědomí, když jsem odswapovala nějaký zajímavý nápad, který by se jistě dal použít jako téma pro článek. A množství mailů ve schránce začalo řídnout a času přibývat.

| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 |