Návrat ke kořenům

Jsem dítě z vesnice. Sice si to už zas tak moc nepamatuju (od začátku základky jdu z paneláku do paneláku), ale minulost se občas něčím připomene. Fakt mi voní hnůj. Když vidím krůtu za plotem, mé pocity se zas tak moc neliší od civění na tygra v ZOO. A když jdu po louce, dávám pozor, abych nešlápla do kravince, i když jsem uprostřed Prahy (aspoň si pak většinou všimnu psinců).

Veselá úložka ze Dne firem na MFF

Dnes se na matfyzu konal Den firem. SUSE tam jako obvykle mělo stánek a mimo toho, že jsme nabízeli práci, dělali reklamu naší hackovací soutěži Po drátě a rozdávali korálky domorodcům, uspořádali jsme taky soutěž v řešení úložek o susí trička, plecháčky a jednoho obřího Tuxe. Měli jsme tam například roztomilý strace, jednu značně podezřelou transformaci, něco shellových podlostí... a zejména fůru rozbitého céčkového kódu.

Uf, uf, uf :-)

Omlouvám se za zbytečně oživší RSS a rozbité e-mailové thready, snad už je to naposledy. Podlehla jsem módě a nátlaku a pořídila svému blogovátku pěkné URL, takže se update bohužel neobešel bez lehkého rozsypání. Zachovány zůstaly jen URL od článků, u kterých si myslím, že na ně někdy někdo odkazoval, udržovat .htaccess dlouhý jak Lovosice celkem zbytečně se mi nechce. Pokud byste narazili na nějaké problémy, ať už s odkazy, nebo s blogovátkem, dejte mi prosím vědět.

Tmou X aneb Deštěm

Příště, až se zas budu tvářit, že se chystám na Tmou, sežeňte prosím někdo svěrací kazajku. Ano, dobře si vzpomínáte, už před dvěma lety po Tmou 8 jsem se zaříkala, že už mě tam nikdo neuvidí. To jsem ale netušila, že k tomu, abych tam nešla, nestačí prostě se nepřihlásit. Takže jsem se na poslední chvíli nechala přemluvit, zlákala ještě chudáka matějčíka a užívali jsme si letošní pomstu svatého Petra coby náhradníci v jednom ze spřátelených týmů, jehož jméno neumím vyslovit a vlastně si ho ani pořádně nepamatuju.

Mrk na drát

Půl roku je zas v tahu a jak jsme s ostatními organizátory slíbili, chystáme další pokračování naší veselé hackovací soutěže. Začne 28. 11. a bude trvat necelý týden. Jak samotný systém hry, tak obtížnost by měla být dost podobná jako v minulých ročnících. Připravili jsme ale i pár novinek. Například jsme konečně soutěži pořídili jméno, nyní je to soutěž Po drátě.

Ohlédnutí za druhákem

Dnes je sice středa, ale přesto nám začal nový semestr. Některá cvičení k povinným předmětům jsou narvaná, další zejí prázdnotou. Všichni otravují s povinnou účastí (vlastně mám asi právo na jiné podmínky, ale chodit na cvičení je stejně zdravé, tak to nebudu řešit). Souboje se SISem jsou líté a nemilosrdné (dneska došlo i na bugreport, z okamžité odezvy jsem byla nadšená). Jak bude vypadat letošní rok, zřejmě přecpaný ročníkovým projektem a bakalářkou, ještě nevím. Ale můžu aspoň vyprávět o tom minulém...

Pomocná škola a Krtčí norou 2008

Tentokrát jsme přípravu na šifrovačku naprosto odflákli: Veškeré vybavení tvořily tři termosky s čajem, nějaká ta obligátní pravítka, kružítka a podobné hračky, dvě buzoly, něco map, jeden notebook... ovšem na startu jsme s sebou neměli ani instrukce od organizátorů.

Není nad opravdovou zeď

Za pár dnů to budou čtyři roky, co pracuju pro SUSE. Během těch let se změnilo mimo atmosféry asi tak úplně všechno: přestěhovali jsme se, je nás minimálně dvakrát tolik a v neposlední řadě konečně nejsme pro komunitu tajemní jak hrad v Karpatech. Samozřejmě, ne všechny novinky jsou radostné...

Miluju ext3 hackery!

Svět je plný lidí vychvalujících různé filesystémy, kterým nějak pořád nemůžu přijít na chuť. Z některých mám dokonce přímo hrůzu. Dejme tomu takový reiser3: když ho trochu rozbijete (a nebo se rozbije sám) a pustíte fsck, dozvíte se často jen to, že máte zaplatit Hansovi, a on to spraví. Což bude následujících patnáct let bohužel značně komplikované. A když ho rozbijete hodně? Inu nevím, ale předpokládám, že máte smůlu. Naštěstí je tady stále s námi také jistá roky osvědčená kvalita...

Ze života prváka na matfyzu

Pustila jsem se takhle jednou do hackování, rozhlížím se po adresáři se zdrojáky, a co nevidím - uprostřed hromady jiných souborů jeden působí poněkud nepatřičně, a tak jak díky svému jménu, tak (zejména) díky koncovce. Jmenoval se cokli.cpp a myslím, že o jeho hlubokomyslný obsah nemohu své čtenáře připravit. Není nic lepšího, než si před zkouškou svůj nejméně oblíbený programovací jazyk aspoň trochu vyzkoušet. Nejlépe zcela ve stylu již známých zadání... inu, na jedničku to tenkrát kupodivu stačilo.

| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |