Konečně prázdniny! Bohužel jen do zítřka...

Kdyby byl život spravedlivý, psala byl by následující zápisek o tom, že jsem minulý týden strávila hackováním, a že to bylo hrozně prima. Jenže on život je pes, a tak zatímco většinu prvního HackWeeku jsem musela oželet kvůli své obětavosti (zrovna jsem dělala náhradního admina), ten druhý jsem z větší části strávila učením. (Má vysněná imapová utilitka je tak stále ve stavu, kdy sice funguje, ale místo parseru obsahuje křišťálovou kouli - mně to chodí, dokonce si to kupodivu umí povídat i s imapem od gmailu, ale ostatním bych to používat neradila.)

Sbohem a šáteček, analýzo! :-)

Můj milý deníčku, tak jsem opravdová matfyzačka. Kdybych nebyla, na katedře matematické analýzy by to určitě dříve nebo později odhalili, ale nestalo se. Poslední analýza za mnou!

Status report ;-)

Toto není příspěvek v blogu. (Znáte to s tím holičem, že? Ale vážně: Opravdu to není příspěvek v blogu, jen výmluva, proč už dlouho žádný nebyl a nejmíň do konce zkouškového asi ani nebude. Cílem této výmluvy je jen předejít dalším otázkám.)

Japonská posedlost, etapa 4 - jídlo

Na začátku mého průběžného pobláznění rozličnými aspekty japonské kultury bylo nejspíš go, hra, kterou jsem potkala, když mi bylo třináct, a pár let pak nedělala v podstatě nic jiného. V těsném závěsu následovala japonština, jazyk, který se mi dodnes moc líbí. Učila jsem se na základce pod lavicí z prastaré, v knihovně pracně ulovené a zkopírované učebnice od Krouského (od té doby naštěstí vyšla znovu), leč bohužel jsem se nikdy nedobrala podstatněji dál než za hiraganu a věty typu "mák je červený" - Bašó v originále tak zůstal snem na důchod. Někde tam spolu s voláním tichého havrana jsem zaslechla také zen. Bohužel zůstalo spíš jen u hromady knížek, tlesknutí jedné ruky tak zní stále jen kdesi opodál.

Učím se pěkný funkcionální... no, vlastně jenom jazyk :-)

Když se mi porpvé zalíbil Haskell a jala jsem se opatrně zabrousit do větších hlubin než nabízel předmět Neprocedurální programování, který mě k němu zavedl, monádám jsem se raději opatrně vyhnula, protože neproniknutelné texty o teorii kategorií a obskurní operátory na mě působily poněkud strašidelně. Tam, kde to jinak nešlo (totiž u IO) jsem se tu omáčku okolo naučila používat, myslela si cosi o kostrbatých pokusech nadefinovat si pořadí operací jak v céčku a radši si s tím moc nelámala hlavu.

Pomocná škola a Krtčí norou 2007

Na tuto šifrovačku jsem původně vyrazila hlavně proto, abychom letos absolvovali alespoň jednu hru v Brně a užili si tak našeho týmového Brňáka Slávka, když už to vypadá, že nás Tmou nijak neláká. Dávat do kupy tým tak těsně po Noci tapürů nakonec nebylo nijak obtížné, naopak: Do plného počtu se jej podařilo doplnit dávno před akcí. Oproti běžnému počtu jsme získali jednoho organizátora KSP navrch, což možná vysvětluje, proč jsme se po cestě neustále předháněli s Haluzí. A přestože se to zdálo být naprosto nepravděpodobné, nakonec jsme došli Výzvu do cíle a pět minut před koncem odevzdali správné heslo. Uf!

Tarapür a Noc tapürů 2007

Účast týmu Tarapür byla zajímavým experimentem: zbrusu nová hra, nevyzkoušená sestava, počet lidí v týmu podmíru a nádavkem kočárek s dvěma malými holčičkami, který nás doprovázel až na osmé stanoviště, tedy polovinu trasy. Sice nemůžu říct s čistým svědomím, že to bylo vždy zásluhou hry samotné (někdy možná spíš navzdory hře), ale i tak jsme si to nádherně užili. Pokud jde o šifry, mé předchozí obavy se potvrdily měrou vrchovatou, ale potkali jsme i nejeden pěkný exemplář.

Lizard Stone

Už jste někdy viděli les plný linuxových hackerů? Víte, že Andreas Jaeger má za ženu tuleně? Znáte tržní cenu jedné bedly? A máte tušení, jakou melodii má Lizard Stone?

Na sever a zase zpátky

Normální lidi se dopravují z Prahy za polární kruh letadlem. U železničních maniaků, kteří navíc málem do poslední chvíle nevědí, kdy budou moct odjet na dovolenou, je tomu ovšem jinak a cesta vlakem má navíc nejen pro ně spoustu výhod: jednak, z Norska se toho uvidí mnohem víc (a pohled na skandinávskou krajinu z okna vlaku je úžasný), jednak se ScanRail průkazkou se dá cestovat velmi flexibilně, a nakonec se na tom i maličko ušetří.

Uf! Teď už jen dvakrát ziterovat

Hurá! V pátek se mi povedlo udělat poslední zkoušku, a tak si teď můžu užít celý týden prázdnin (samozřejmě v práci, jak jinak).

| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 |