Legenda o převeliké bitvě s jedním drobným providerem

Kdysi jsem se bavila s Xentarem o poskytovatelech internetového připojení. Víceméně se zdálo, že veškeré providery dělí do skupin UPC, Karneval (to už je dnes skupina jedna) a hipísáci. Na drobné lokální poskytovatele připojení, nabízejících většinou nějakou wifi, dštil oheň a síru a mně se zdálo, že to přehání. Potom jsem ovšem nalovila spoustu vlastních expů s jednou takovou firmičkou. Připojuje nás sice po drátě, ale jinak Xentarově definici zcela vyhovuje.

Pokud si dobře pamatuju, na přednášce Úvod do Unixu na MFF se probírá historie TCP/IP s přihlédnutím k nejrůznějším historickým způsobům přenosu dat. Lety prověřený je zejména způsob kabelový: nahrajete data na disketu, strčíte do kabely a odnesete k druhému počítači. Náš poskytovatel se nám dnes rozhodl dát možnost tuto metodu vyzkoušet. Ale nepředbíhejme událostem...

Bylo nebylo. Mezi doupětem obydleným z větší části křemíkovými, z menší uhlíkovými entitami a zbytkem světa přenášel životodárné pakety kabelový provider. Vše fungovalo k naprosté spokojenosti, jen limit na přenos dat nutil počítače i jejich pány k askezi. Jednoho dne se zazdálo, že chmurný život plný půstu a odříkání by mohl brzy skončit: ve spamboxu přistála slavná novina, že hrdinný poskytovatel v dosahu doupěte nabízí připojení bez omezení na množství dat. I zaradovali se jeho obyvatelé a odspěchali k telefonu připojení objednat.

V onen přeslavný den D a hodinu H, kdy měli dorazit technici natáhnout dráty, vládlo doupětem napjaté očekávání. Vteřiny ale ubíhaly a když NTP server odbil H+2 hodin, nezbylo než sáhnout po telefonu. Ukázalo se, že páni technici si termín schůzky poznamenali kamsi na /dev/null, a potom vesele zapomněli. O hodinu a ledabylou omluvu později skutečně dorazili dva usměvaví chlapíci. Svým nadšením vyrovnávali nedostatek zkušeností: o konfiguraci routeru neměli ani ponětí, nacvaknutí UTP kabelu pro ně bylo jen stěží splnitelným úkolem. Obyvatelé doupátka jim ovšem dychtivě posloužili jak nářadím, tak dobrými radami. Připojení se bohužel stejně nedočkali: router si sami zkonfigurovat nemohli a technici to nedokázali. Slíbili to napravit dalšího dne.

Druhého dne se situace opakovala, jen telefonu se v doupěti po předchozích zkušenostech chopili dříve. Technici nakonec dorazili i s IP adresou, bohužel ale pouze privátní. Veřejnou adresu slíbili dodat později. Při první ani druhé návštěvě se neobtěžovali přinést smlouvu o poskytování připojení: prý se to vyřeší později. Podobné to bylo i splacením: fakturu prý pošlou. Připojení značně škytalo, čas od času na pár minut vypadlo úplně.

Po několika dnech (cca D+5) a mnohém urgování dorazila k obyvatelům doupěte veřejná IP adresa, ovšem bez reverzního záznamu. Stěžovali si mailem i telefonem: jednou, dvakrát, třikrát... odpověď na maily žádná, u telefonátů nepřesvědčivé "pracuje se na tom." Týdny ubíhaly a adresa nikde... připojení se sice většinu času chovalo celkem slušně, čas od času ale na chvilku vytuhlo a vzalo s sebou i mnohá navázaná spojení a spoustu práce.

Protože se obyvatelé doupěte netvářili příliš nadšeně na požadavek, aby přišli podepsat smlouvu osobně k poskytovateli (po dvou dlouhých návštěvách techniků se lidí víc než nabažili), uvolil se tento zaslat jim smlouvu poštou. Přišla ve dvou kopiích, jednu bylo třeba podepsanou poslat zpět. I stalo se. Faktura na připojení kupodivu nepřicházela, faktura na veřejnou IP adresu přitom dorazila. V doupěti ji zaplatili se skřípěním zubů: každý přece ví, že veřejná IP adresa bez PTR záznamu je užitečná jako brýle bez očí.

Časem se v doupěti naučili žít bez reverzního záznamu a zvykli si na občasné výpadky, ale víra v lepší zítřky je neopouštěla.Sem tam se sice pokoušeli upozorňovat na nedostatky, ale odezva byla mizernější než u pingů na GPRS. Jednoho rána (cca D+40) ovšem připojení ani nezaškytalo a router na pingy neodpovídal. Se smutkem v srdci nezbylo než routovat přes původního poskytovatele, kterého si v doupěti prozíravě ponechali v záloze. Poté, co ulevili abstinenčním příznakům z nedostatku informací po dlouhé noci, se chopili telefonu a jali se zkoumat, co se přihodilo. A vzplála mocná bitva.

Hlas na druhém konci bezdrátu oznámil, že doupě bylo odpojeno, protože nedorazila podepsaná smlouva. (Obyvatelé doupěte se přitom s pracovníky poskytovatele krátce předtím domluvili, že pokud smlouva nedojde, telefonicky se ozvou.) N+první urgenci chybějícího PTR záznamu se navíc drze leč neprozíravě pokusil odrazit tvrzením, že podle Všeobecných podmínek doupě na nic takového nemá nárok. Narozdíl od obyvatel doupěte je ale zřejmě ani nečetl. Na požadavek, ať ocituje část, která něco takového stanoví, reagoval výmluvou, že je nemá po ruce. I nezbylo než mu vysvětlit, že PTR záznam naopak dodat musí. Nakonec podlehl, ale nezdálo se, že rozumí, co se po něm vlastně chce.

Obyvatelé doupátka pochopili, že není jiné cesty, než vypravit se do temného hradu patřícího poskytovateli a pokračovat v boji na nepřátelské půdě. I nabrousili svá RFC, osedlali tramvaj a vystoupali do jeho kanceláře. Nejprve byli uvítáni další smlouvou. Potom se ovšem ukázalo, že smlouva ve skutečnosti dorazila již dávno, poskytovatel ji ovšem kamsi zašantročil. Kromě toho se dozvěděli, že byli odpojeni, protože nezaplatili: faktura jim ovšem žádná nepřišla. Pán, kterého už znali po telefonu, se jim snažil vysvětlit, že poskytovatel nikdy žádné faktury neposílá, při pohledu na fakturu na veřejnou IP adresu mu ovšem došel dech. Ještě se chvíli vymlouval na "lidi, co už tu nepracují," nakonec ale zmlkl a nechal si vylíčit celý dlouhý příběh. Líčení zjevně nepůsobilo dobře na další zákazníky, i dostalo se obyvatelům doupěte pozvání na kávu v útulné kanceláři mimo jejich dosah. Strávili tam spoustu času, většinu z něj čekáním. Zpříjemňovali si ho jednak prohlížením roztomilých boardíků pro Intely, jednak studováním jakéhosi testu, který se válel na stole. Skládal se z dvanácti otázek:

1. Jednotka, v které se uvádí objem dat (případně její násobky). 2. Vyjmenujte způsoby připojení k internetu. 3. Jak se jmenuje digitální televizní standard pro příjem pozemní a satelitní televize? 4. Jaké znáte webové prohlížeče? 5. Co je to FTP? 6. Napište příklad IP adresy. 7. Jednotka, v které se uvádí rychlost připojení k internetu. 8. Pakliže máte doma připojení k internetu, uveďte jeho rychlost. 9. Co je to VoIP? 10. Kolik procent činí DPH u služeb? 11. Jakou hodinovou mzdu požadujete? 12. Kolik času práci můžete věnovat při škole?

Domnívali se, že jde o test pro nové techniky - při kvalitách těch, které dosud poznali, celkem úctyhodný počin. Chvilku debatovali o tom, jak by se examinátor tvářil na odpověď ::1 na šestou otázku a dostali se až k IPv1. Zavtipkovali, že by stálo za to doplnit test o otázku, jak se drátují ethernetové kabely. Odvedle se ozvalo, že je to test pro sekretářku - překvapivé. Sekretářka, která projde, bude mít lepší přehled než technici...

Jednání nakonec dopadlo celkem uspokojivě: PTR záznam byl přislíben do konce týdne, nejasnosti ohledně smlouvy a placení byly vyřešeny. Obyvatelům doupěte se navíc dostalo slibu, že router budou technici restartovat jen dvakrát denně, ráno a večer. (Prý je nutné restartovat router při změně konfigurace. Zároveň prý ten router běží na Linuxu. Pokud se vám to zdá být v rozporu, nejste sami.) Jako omluva za zmatky navíc byla odpuštěna jedna měsíční platba.

Obyvatelé odcházeli celkem spokojeni. A jak příběh dopadl? Zatím bez pointy:

> host 88.208.93.65 Host 65.93.208.88.in-addr.arpa not found: 3(NXDOMAIN)

Ještě na to mají tři dny...