Krátká invexová...

Naposledy jsem byla na Invexu v roce 2000. Chodila jsem tehdy do druhého ročníku libereckého gymnázia a do Brna za počítači jsem vyrazila se školou. Pamatuju si to už lehce mlhavě: Narvaný autobus, já v něm jediné děvče, a jak se později ukázalo, také takřka jediná osoba mířící jinam než do Game Hall. Vymýšlela jsem tehdy, jak sehnat co nejvýhodněji slušnou počítačovou sestavu, ale měla jsem úplně jiná měřítka než dnes: používala jsem Windows, nedovedla jsem si poskládat počítač sama a k Internetu jsem se připojovala dial-upem. Veletrh se mi moc líbil a nikdy by mě nenapadlo, kolik věcí bude jinak, až se tam vypravím příště...

...tentokrát ovšem ne jako návštěvník. Po delší době se totiž rozhodl vystavovat na Invexu také můj zaměstnavatel, Novell. Máme tu k dispozici ohromný stánek s dvěma přednáškovými sály a koutem, v kterém neustále probíhá Installfest, což je zárukou nepřetržitého proudu zábavy: přednášíme, instalujeme, radíme a nezastavíme se ani na chvíli. Pořád bych to dělat nemohla, ale jako krátké povyražení mezi tichými dny u počítačů je to docela příjemné.

Většina počítačových firem vyslala na Invex své obchodníky doprovázené pěknými hosteskami. Našemu stánku se rovněž dostává obojího, navíc ovšem nabízí návštěvníkům služby bandy vývojářů open source programů všeho druhu. Většinu dne pomáháme návštěvníkům s jejich prvními linuxovými kroky a instalujeme SUSE Linux na donesené počítače, zlatým hřebem dne jsou však pro nás prezentace.

Pro klidné spaní je pro přednášejícího nejspíš lepší, když o předváděném produktu nic moc neví: alespoň nemusí v každém okamžiku trnout, co všechno by se mohlo pokazit, protože jak známo, chyby v software se projevují zásadně ve chvíli, kdy jej předvádíme. Vlastně ani nevím, jak se dařilo ostatním kolegům, ale my jsme s Kendym měli zatím štěstí - předváděli jsme (a zítra ještě jednou budeme) komentovanou instalaci SUSE Linux Enterprise Desktopu. Z celého komplikovaného instalačního procesu selhal jen pokus stáhnout binární drivery po přetížené síti, za což jsme zrovna samozřejmě ani v nejmenším nemohli. (Ona instalace je ošemetná věc, která se obvykle provádí jen jednou, a navíc špatně testuje - potenciálních problémů je tedy spousta.)

Zjistila jsem, že bych potřebovala osvěžit zásobu veselých řečiček: chvilky čekání, než se ten či onen balíček nebo aktualizace dotáhne se vlekly a zoufalé přemýšlení, jak jej zpříjemnit, vždycky nepřineslo kýžené ovoce. Historky ze života vývojářů SUSE Linuxu jsou většinou obtížně publikovatelné, vtípky o tom, co se může pokazit, si koledují o naplnění, odpovídat na otázky publika lze jen tehdy, když je ochotné se ptát. (Ke cti našeho publika ale slouží, že ač šlo většinou o lidi v kravatách, ptali se hojně a jevili o přednášku zájem.)

Ovšem, zatímco použitelných vtipů se nedostává, těch absolutně neproveditelných nápadů je přehršel. Kupříkladu, mám ohromnou chuť jít si prohlédnout stánek v Microsoftu - a to nejlépe v linuxovém tričku a s rouškou přes ústa. Nebo zrealizovat Kendyho šílený nápad a zahájit naši prezentaci jako teleshopping s hojnými odkazy na "běžný operační systém."

Stará moudrost říká, že nejlépe je se na to dobře vyspat: takže půjdu spát a třeba něco veselého potkám ve snech :-)