Konečně prázdniny! Bohužel jen do zítřka...

Kdyby byl život spravedlivý, psala byl by následující zápisek o tom, že jsem minulý týden strávila hackováním, a že to bylo hrozně prima. Jenže on život je pes, a tak zatímco většinu prvního HackWeeku jsem musela oželet kvůli své obětavosti (zrovna jsem dělala náhradního admina), ten druhý jsem z větší části strávila učením. (Má vysněná imapová utilitka je tak stále ve stavu, kdy sice funguje, ale místo parseru obsahuje křišťálovou kouli - mně to chodí, dokonce si to kupodivu umí povídat i s imapem od gmailu, ale ostatním bych to používat neradila.)

Učení ovšem bylo poměrně zábavné. Většinu času jsem se neučila sama (jednak mě navštěvovali spolužáci chystající se na stejný termín, jednak jsem měla vždy nablízku velmi zdatného předžvýkavače důkazů), věty byly většinou hodně pěkné... nicméně zoufalý nedostatek času byl ještě zpestřen ukrutným bolehlavem, s kterým jde učení zatraceně pomalu.

Letošní kombagra skýtala k naučení spoustu vcelku snadných důkazů, o něco méně značně zamotávacích důkazů, pár pěkně hnusných důkazů... a pak ještě jeden, většinou lidu dle všeho považovaný za opravdu pořádně těžký. Dělal se úplně poslední přednášku, zabral ji celou i s kusem cvičení a někdy ke konci se mi povedlo aspoň pořádně pochopit, co říká dokazovaná věta - Hales-Jewettova věta. Původně jsem měla v plánu se na jeho učení vykašlat, ale nakonec to dopadlo zcela jinak - jak už to tak mezi matfyzáky chodí, valentýnský večer jsme strávili ve stylu "a kolik ti to vyšlo?" a matfyzácká romantika měla velmi užitečný výsledek - totiž onen strašidelný důkaz převyprávěný tak, že ho musí pochopit a naučit se jej snadno fakt každý. Tedy i já. (Důkaz Hales-Jewetta pro každého byl posléze i sepsán a zachován tak pro další generace.)

Tedy se stalo, že naše trojice, věnující se předtím společnému učení, vyrazila na zkoušku s těžko pochopitelným přáním, totiž dostat Hales-Jewetta, a svatý Tučňák se rozhodl, že nám s tím pomůže. Takže ráno na KAMu nešly vůbec žádné počítače (skutečně za to mohl jistý linuxový kernel, takže je jasné, kdo v tom měl prsty... eh, plovací blány), a protože jeden z nás zároveň dělá tamního admina, zkoušející se nechal slyšet, že místo toho zadání v počítači nám náhradní vymyslí těžké. (Samozřejmě mi nedalo, abych na to smutným hlasem nepronesla něco jako: "Ještě aby tam tak byl Hales-Jewett. To snad půjdu zase domů.") A vůbec nevím, čím jsme si to zasloužili, ale ve čtyřech sériích otázek se naše "strašlivě těžká" oblíbená věta vyskytla dvakrát, a já měla na jeden výskyt štěstí.

Jen tu větu dokázat (což asi měla být ta těžší varianta, kterou dostala spolužačka) by bylo v pohodě, ale já dostala dokázat z té věty nějaké zobecnění. Samozřejmě jsem nevěděla jaké, takže než jsem se mohla pustit do dokazování, musela jsem si ho vymyslet. Pro změnu. Tentokrát to naštěstí bylo aspoň správně. (Minulý týden na analýze se mi stalo naprosto totéž. Měla jsem dokázat zobecněnou Banachovu větu a vůbec jsem nevěděla, o co jde. Takže jsem si vymyslela nějaké zobecnění a dokázala ho - samozřejmě jsem musela dokázat i tu Banachovu větu, vybrala jsem si zbytečně silné tvrzení. To se mi sice naštěstí povedlo, ale byla to spousta zbytečné práce.) Protože zbytek otázek mi taky docela sedl (kdybych dostala regularity lemma, jdu domů doopravdy), odnesla jsem si za čtyři hodiny jedničku a měla jsem pocit, že se mi to musí zdát. Neřekla bych, že nakonec dostanu z kombagry jedničku a z Programování v Unixu dvojku, a ne naopak, ale život je plný překvapení :-)

Takže mám do zítřka prázdniny. Tedy skoro. Ještě musím napsat zkouškový program na Haskell, odevzdat ho jako zápočťák na ADS, strávit mládí zápočťákem z Internetu (konečně chci vyrobit něco smysluplného místo tohoto blogovacího nesmyslu)... a někdy mezitím zvládnout aspoň povinné letní předměty.

Pokračování příště... (asi to bude srovnávací test kočičího žrádla :-))