Uf! Teď už jen dvakrát ziterovat

Před rokem jsem byla hodně zvědavá, jak to dopadne a přesvědčená o tom, že když se nevzdám už v prváku, určitě pak na matfyzu vydržím (a tomu věřím pořád). Nakonec to dopadlo docela hezky, odnesla jsem si v indexu jen jednu trojku (pavěda jménem Principy počítačů) a dokonce poprvé za celou dobu strávenou v té či oné inkarnaci na matfyzu i jednu jedničku (ale není co slavit, vyhrála jsem ji v céčkovém Bingu).

Ale co je nejdůležitější: Vypadá to, že se mi opravdu plní přání, s kterým jsem do té školy nastupovala, totiž, že se tam naučím programovat. Tím nemám na mysli psaní kódu v nějakém konkrétním jazyce, těch asi deset jazyků, v kterých jsou mé susí balíčky mi bohatě stačí. (Jde o velmi různorodou rodinu: od stařečka Fortranu k divnostem jako Lua nebo Scheme, přes staré dobré céčko a perl až k perverzitám jako C++, které používám jen v sebeobraně).

Vzít třeba C nebo Perl a naťukat program, který zavolá nějakou knihovnu, udělá něco užitečného a skončí samozřejmě umím dávno, na tom nic není. Spravit v té knihovně něco, co je evidentně špatně, umím taky, tím se ostatně živím. Ale doopravdy něco naprogramovat?

Před rokem jsem považovala rekurzi za fakt hodně sprosté slovo a arzenál datových struktur, které jsem používala, začínal a končil linked listem. Během letošního roku mi ale nezbylo než napsat spoustu různých prográmků, ať už to byly zápočťáky, úkoly, pokusy pochopit probíranou látku či příprava na zkoušky a naučila se spoustu věcí. Na Neprocedurálním programování jsem se skamarádila s rekurzí. Na Algoritmech a datových strukturách jsem se potom dozvěděla o spoustě věcí, na kterých jsem si nový způsob přemýšlení mohla vyzkoušet (vlastně si myslím, že pořadí těchto dvou přednášek, které jsem si vybrala, je daleko lepší než to doporučené, byť je pak o dost těžší tu první zkoušku udělat). Díky céčku jsem se konečně dokopala k tomu, abych si přečetla normu a získala trochu nadhledu. Na Kombinatorice a grafech mě naučili, že ledacos je lepší spočítat, než snažit se to umlátit programem a hrubou silou. A co je nejdůležitější: Naučila jsem se koukat i dopředu, dozvěděla se o existenci spousty věcí, které je třeba ještě poznat, a na které se moc těším.

Když jsem před rokem přemýšlela, jestli má cenu jít zas studovat, byla jsem zvědavá, co si na to za rok odpovím. Teď už vím, že jsem udělala dobře. Matfyz mi dává věci, které bych se v práci nikdy nenaučila, a které mi ji přitom tolik usnadňují. Matfyz je pro mě ten rozdíl mezi "programovat" a "programovat dobře" a přijde mi docela legrační vědět, že kdybych nezkusila jít do práce dřív než jsem dostudovala, možná bych nikdy nezjistila, co všechno mi studium dává.

Docela by mě zajímalo, co si o tom všem myslí matfyzáci nastoupivší do práce až po škole :-)