Není nad opravdovou zeď
Za pár dnů to budou čtyři roky, co pracuju pro SUSE. Během těch let se změnilo mimo atmosféry asi tak úplně všechno: přestěhovali jsme se, je nás minimálně dvakrát tolik a v neposlední řadě konečně nejsme pro komunitu tajemní jak hrad v Karpatech. Samozřejmě, ne všechny novinky jsou radostné...Tenkrát dávno už sice SUSE tak rok patřilo Novellu, ale moc se to nepoznalo. Byla to klasická malá firmička čítající bandu hackerů, pár adminů starajících se o infrastrukturu pobočky, nějaké ty účetní... a všichni všechno dělali po svém, tak, jak bylo pro firmu ideální.
Korporace, která nás požrala, ovšem byla přesně taková, jaké už korporace bývají - začala nás připravovat o všechny ty věci, které odjakživa fungovaly, a my jsme je považovali za samozřejmost. Náhradou nám mají být nástroje a procesy horší, dražší, pomalejší, méně pohodlné a flexibilní... ale používané v celém Novellu. Nořit se do podrobností nemá cenu - jednak by to bylo jen k vzteku, jednak se to těm, co to nezažili, stejně pořádně popsat nedá.
Používání různých obskurních pomalých nástrojů je sice otrava a neustálé obcházení rozličných nesmyslných vymyšleností zabírá spoustu času, ale podle všeho je to pořád ještě maličkost. Dneska jsem se dozvěděla, jak to bude vypadat, až nás jednou duch korporace ovládne doopravdy.
Osud mě totiž zanesl do onoho vyhlášeného centra na Chodově, kde sídlí spousta velkých jmen jako Sun, IBM, Dell, CA... a já nestačila žasnout. Jedno skleněné akvárium vedle druhého, za výkladními skříněmi lidi v open space naskládaní u monitorů, hlava na hlavě. Hrůza. Dodnes jsem nevěděla, jak strašidelné věci se mohou skrývat za označením IT firma.
Nejde mi to do hlavy. Sedím v kanceláři pro šest lidí a už když se nás tam sejde víc než čtyři (v týmu nás dělá na různé zlomky úvazku tolik, že to nebývá časté), obvykle se víc tlachá než hackuje, protože stačí jedna komunikující dvojice a soustředění je v háji. Jak to dělají ti lidé ve výloze, že dokážou být v ruchu open space natolik produktivní, aby jim byl někdo ochotný platit za to, co dělají?
No nic. Aspoň vím, že si mám pořádně vážit svého zaměstnání, protože přestože to v průběhu let jde od desíti k mínus pěti, lepší stejně jen tak nenajdu. Kdybych vzala práci v akváriu, asi bych si musela přestat vážit sama sebe, protože méně vhodné podmínky pro duševní práci už nabízejí snad jen třinecké železárny. Kdo by to byl řekl, kolik úcty si zaslouží opravdová zeď, okno, které jde otevřít a roh kanceláře, do kterého se dá zalézt...
Způsobům zaváděným velkými korporacemi se říká Dilbertův princip, doporučuji shlédnout pár dílů jeho seriálové podoby http://blog.jasnapaka.com/2008/03/02/dilbert-povedeny-serial/
Ačkoliv je to komedie, je to místy velice depresivní.
Co se týče open space, kdosi mi říkal, že to původně vzniklo pro telefonní operátorky, a bylo to jasně levnější než budovat kanceláře. Tam to ale nevadilo, protože měli na uších ustavičně sluchátka. Pak si té možnosti ušetřit všimli i jinde a začal nový trend.
No potěš, mě stačilo vidět takový ten zrůdný barák v Karlíně (do trojúhelníku a prosklené úplně všechno, včetně výtahu), když tam makal kámoš. Ona ta práce s kamrlíkem pro sebe a společností tvořenou pár stovkama serverů měla něco do sebe, jak tak koukám.
sakra, mědvědi přece dělají "kdo to spal v mé postýlce?"
P.S.: Otevřený prostor (směšný to název, pro plac co se v něm pro stoly nedají ani dělat závody na kolečkových židlích) mne čeká v lednu, i když to ještě spíš budu v 1.PP v serverovně rozjíždět první žiletky. Fakt se tam netěším, jediné plus je sprcha pro zaměstnance.
kopru (KOPR=kurevsky odpor k praci) a uz kecame a nemakame.