Ohlédnutí za druhákem

Největším strašákem zimního semestru pro mě byla Matematická analýza III. První dva semestry jsem měla uznané z někdejšího studia na matice, což v praxi znamenalo, že jsem žádné nechutné limity, hnusné diferenciály a odpornou implicitku neviděla už pěkných pár let, o integrálech a spol. nemluvě. Nakonec to naštěstí nebylo tak zlé - vybrala jsem si paralelku paní docentky Staré, a přestože zkouška u ní je pravděpodobně obtížnější než v konkurenční paralelce u Klazara, nelitovala jsem. Přednášky byly pěkné, seznam vět a definic ke zkoušce úctyhodný, cvičení s Lukášem Poulem (bohužel už asi neučí) pro šest lidí hodně pomohlo. Sice jsem písemkou z počtů prošla až napodruhé, ale ústní zkouška pak byla velmi příjemná a přestože jsem sama měla štěstí na otázky (navíc jsem se asi tři týdny učila důkazy každý den hodinu, takže jsem toho většinu uměla dobře - jo, takhle se bát ostatních zkoušek, to by se to studovalo) a moc nakopávat nepotřebovala, v okolí bylo znát, že paní docentka ochotně postrkuje správným směrem.

Nejtěžší zkouška byla Kombinatorika a grafy II. Že je přednáška anglicky, nevadilo, cvičení byla dost užitečná, samotná náplň kurzu z větší části překrásná (v regularity lemmatu ale žádnou krásu zatím najít nedokážu), takže mě učení neskutečně bavilo. Což nic neměnilo na tom, že vět a důkazů byla spousta, v Diestelovi, z kterého jsem se učila, jsem dokázala postupovat rychlostí tak stránka za dvě hodiny a pokud jde o otázky u zkoušky, asi jsem měla víc štěstí než rozumu. Doporučuju všem, co si chtějí pořádně sáhnout na nějakou pěknou matematiku, která se dá skoro vždycky moc pěkně představit.

Hodně jsem si užila předmět Haskell nejen pro informatiky. Neprocedurální programování jsem měla hotové už z prváku a protože se mi po Haskellu stýskalo, přišel tento předmět jako na zavolanou. Chodilo nás tam asi pět, výuka se skládala částečně z přednášky (nic zběsilého - víceméně to, co je potřeba k psaní opravdových haskellových programů, které si umějí povídat se zbytkem světa), částečně z referování článků - v tom počtu na každého přišla řada asi třikrát za semestr, takže to byla dřina, ale byla dost zajímavá. Lituju ovšem, že jsem za sebou už v tu chvíli neměla Automaty a Logiku, užila bych si to víc - snad někdy najdu čas přečíst si ty články znovu, když teď mám o něco lepší pozadí.

Moc se mi líbilo Programování v Unixu. V práci se k opravdovému programování moc nedostanu a učím se většinou jen to, co zrovna nezbytně nutně potřebuju, tento předmět mě ale dokopal konečně se spoustu věcí naučit pořádně. Doporučuju všem, kteří marně hledali čas přečíst si (nejlépe všechny) manuálové stránky od syscallů - to, co chodí jen na Linuxu, ale na zkoušku raději zas zapomeňte. A pokud máte rádi Johanku, vyberte si cvičení s Honzou Chadimou.

Počítačové sítě s Peterkou patří k matfyzáckému folkloru. Potvrzuji, že na přednášky není třeba chodit (i když mít na to čas, nevynechám je, určitě přednáší moc hezky) a ve slajdech je všechno (tedy skoro - detaily většinou zná anglická Wikipedia). Zkouška je sice ošklivá loterie (předem znáte odhadem tak dvě stě až tři sta otázek vrtající se v detailech jednotlivých přednášek - i kdybyste sebelépe znali kontext, pokud vám úplně vypadne konkrétní podrobnost, už je to nejlíp za tři), ale hodnocení písemky je poměrně vstřícné a vyhrát jedničku není tak těžké - jen si člověk nesmí věřit, že stačí dvakrát přečíst slajdy, ale místo toho probrat jednu otázku po druhé a ujistit se, že na ni umí odpovědět přesně.

Na přednášky z Internetu jsem bohužel nechodila, ale předpokládám, že minimálně Forstova půlka stála za to už kvůli tomu, jak pěkně umí přednášet. Z předmětu je "jen" klasifikovaný zápočet za webovou aplikaci, na výsledek mého konání v tomto předmětu právě hledíte.

Algoritmy a datové struktury II v Medvědově podání určitě patří k tomu nejhezčímu, co může studium na matfyzu nabídnout - něco pěkné teorie připravené k okamžitému použití potěší vždycky a tahle byla odpřednášená tak dobře, že nebyl problém si většinu věcí pamatovat z přednášky. Navzdory objemu jsem se na předtermín učila asi dvě odpoledne. (A protože na předtermín nebyl třeba zápočet, smolila jsem honem fourierku coby cestu nejmenšího odporu až v září.)

Posledním zimním předmětem, které jsem si zapsala, bylo praktikum k ACM. Na soutěž už jsem sice stará, ale to mi nijak nebránilo spunktovat úžasnou legraci a chodit po večerech hackovat s Katkou a Terkou coby naprosto jedinečným holčičím týmem. Z celkových asi tří hodin jsme mohly využít jen jednu, protože potom holky utíkaly na sbor, ale na vyřešení jedné úlohy a získání aktivní účasti na zápočet to obvykle stačilo. A já se naučila zatraceně rychle ťukat různá načítání obskurních vstupů a ke konci už jsem si celkem rozuměla se scanf. (Už si toho zase většinu nepamatuju - jen to, že spousta věcí, co píšou v manu o zacházení s mezerami, fungovala v praxi úplně jinak.)

V létě od prvního pohledu vypadala nejstrašidelněji Výroková a predikátová logika. Se skupinkou spolužáků - dobrodruhů jsme se odhodlali dát si cvičení s Mlčkem, která slibovala nevšední zážitek. Pan docent z nás býval celkem nešťastný, protože na přednášku nechodil vůbec nikdo (ono to nemělo smysl, kdo se nevešel do prvních dvou řad, neměl šanci cokoliv slyšet) a co bychom vlastně měli umět jsme lovili až za pochodu ze skript, ale všichni jsme bojovali statečně. Probrali jsme toho myslím o dost víc, než bylo potřeba, ale bylo to zajímavé a člověk se o tom všem naučil přemýšlet. Zápočet nakonec naštěstí dostal každý, kdo přišel na poslední cvičení, báli jsme se, že to nutně musí dopadnou buď všichni nebo nikdo. Zkouška samotná chtěla notnou dávku štěstí, obtížnost jednotlivých zadání se lišila dost propastně a člověk si musel dávat pozor, aby nezapomínal psát i detaily - vynechat jeden krok mohlo znamenat místo sedmi bodů nulu a vyhazov. Napoprvé jsem v tom neměla jasno, napodruhé to už naštěstí šlo. Překvapilo mě, že mnoho poměrně schopných spolužáků na tom bylo dost podobně, trojky a čtyřky lítaly jak na běžícím pásu.

Automaty a gramatiky jsem dost ignorovala, což se mi vymstilo. Vzkazem pro další generace by mohlo být, že Bartákův kvalifikační test je opravdu tak nechutný, jak se říká. Že naučit se pořádně ten probíraný formalismus je k úspěchu nezbytně nutné, tušit, jak to celé funguje, rozhodně nestačí. A na cvičení nestačí spát. Stydím se, stydím, ale mám trojku, a to až na druhý pokus.

Letní semestr bohužel nadělil i nějaké povinné předměty od KSI. Databázové systémy mě sice dokopaly pořádně se naučit psát selecty od SQL, což je celkem užitečné, ale kdyby to tam taky skončilo, vůbec bych se nezlobila. Neplánuju aspirovat na kariéru pochybného analytika, co nepotřebuje znát programovací jazyky (aspoň něco takového zrovna říká jeden inzerát visicí ve škole na nástěnce), ale zato dovede malovat kulaté čtverečky, pardon, ER diagramy. A v nejednoznačném definování strašlivého formalismu jménem relační kalkul taky nespatřuji mnoho užitku, jako cvičení mozku je ta Štěpánkova logika myslím přece jen zajímavější.

Pokud jde o Základy operačních systémů, přiznám se, že jsem navštívila jenom první přednášku a víc vidět vlastně ani nechtěla. Fanouškům jisté firmy žijící z výroby střepů ji lze jednoznačně doporučit. Pro ostatní mám drobnou radu: až se budete, stejně jako skoro všichni, učit ze s0cketky, přemýšlejte o tom, co se učíte. Spousta věcí je pravda jen napůl, některým chybí kontext, některé jsou zcela špatně, některé chybějí úplně. Pro většinu lidí je to lehká zkouška, na kterou se učí jedno odpoledne, já jsem se učila asi týden - rozhodně to stálo za to zjistit, jak je to všechno doopravdy.

Pro Počítačové sítě II platí víceméně to samé, co pro jedničku. Zapište si je. Ta povinná jednička je sama o sobě strašlivá pakárna, ale když si dáte i dvojku, tak se vám to všechno krásně složí dohromady a pochopíte, proč jste se to učili - zničehonic získáte přehled, o kterém se mně tedy ani nesnilo. Soucítím s Peterkou, tohle opravdu mělo zůstat nedělitelnou dvousemestrální přednáškou.

Čas na haskellovou kratochvíli - v létě učil Milan Straka Pokročilé techniky funkcionálního programování. Na seminář samotný jsem moc nechodila (stíhat Milanovo vražedné tempo bylo nad moje síly), ale každotýdenní poctivé programování zápočtových úkolů samo o sobě výrazně zvýšilo mou schopnost napsat v Haskellu něco rozumného (a rozumně rychlého). Jen ty pokročilé techniky se pak u mě tak úplně nekonaly...

Nechala jsem se přemluvit a neplánovaně jsem si zapsala Temno se Simonem. Přestože jsem nestihla jít na zkoušku, poctivě jsem odchodila všechny přednášky a musím říct, že to přednášel moc pěkně. Někde u kofinálního zobrazení jsem se sice ztratila tolik, že jsem se už pořádně nikdy nevymotala, ale mám rozhodně v úmyslu se to ještě naučit. Další kus pěkné, moc hezky odvyprávěné teorie - mňam.

A zbývají už jen drobnosti. Předmět Ročníkový projekt - specifikace je v podstatě vítaným důvodem pořádně vzkřísit svůj hackweekový projekt a pustit se do náhrady za procmail, jehož syntaxi naprosto nenávidím. Kdybyste se chtěli podívat, máte možnost, ale zatím to moc skutečné práce nedělá. (A navíc to sotva bude chodit jinde, než na Linuxu, těžko budu mít náladu se učit, jak se zamykají mailboxy zrovna u vás.)

Na konci druháku bývá zvykem též udělat zkoušku z angličtiny. Šla jsem tam s dvěma semestry uznanými z matiky (za až čtyři odchozené semestry lze získat spoustu bodů navíc, nemít je je možná trochu handicap) a knížkou Algorithms v batůžku (člověk si měl s sebou přinést nějakých třicet stránek odborného textu, který četl, tak jsem si cestou rozmyslela, kde ji chci otevřít). Veškerá příprava spočívala brouzdání po Wikipedii a čtení o euklidovské geometrii... ale i orezlá angličtina, jejíž kvalita se neustále snižuje používáním výhradně pro komunikaci v bugzille, na jedničku stačí. Popovídání s rodilým mluvčím, který mému jednoduchému textu o grafech bez problémů rozuměl, bylo navíc příjemné a osvěžující - naštěstí jsem se vešla k němu. Nic proti českým lektorům, ale k té dámě, která už během písemky narušovala naše soustředění hlasitým nadáváním nad výsledky předchozích částí zkoušek, jsem neměla pocit sympatie. (Ono je fakt super psát esej a poslouchat přitom obecné nadávky na téma "proč sem lezete, když nic neumíte.") Mimochodem, pokud jde o tu esej, zadání "matematik, fyzik nebo informatik, kterého obdivuji" se naštěstí dalo snadno ztransformovat na pojednání o architektuře linuxového kernelu. Další části (poslech, gramatika... možná ještě něco) byly celkem trivka (když jsem se na ústní části ptala rodilého mluvčího, proč mám zaškrtané některé věci v písemce z gramatiky, říkal mi, že si myslí, že jsou dobře - takže pozor na škrty od českých lektorek, nemusejí vědět, že každá otázka nemusí mít jedinou správnou odpověď). Za "odbornou" část bylo jen asi deset bodů z cca dvou set, takže nemá cenu truchlit, když si nevzpomenete, jak se řekne paprsek... zkrátka, celé dohromady zkouška náročnější na diplomacii než na znalosti.

A to je všechno. Co můžete čekat příště? Povinné předměty Organizace a zpracování dat, Algebra I, Pravděpodobnost a statistika... a možná i Úvod do lingvistiky, Složitost I a ledacos dalšího. Tak šťastný nový rok všem matfyzákům!