Kterak mi Velký Tučňák nadělil prozření

Nejprve se našel nějaký dobrák, který kus toho příspěvku vzal, vyložil způsobem, který sice dle mého poněkud postrádal logiku, ale zato byl skvělým základem pro flame... a pak už jsem nestačila valit oči. Zkouškové sem, zkouškové tam, strávila jsem něco jako den čistého času diskusemi a vysvětlováním, co jsem napsala, co jsem napsat chtěla, proč je všechno úplně jinak... a tak dále, a tak podobně, zkrátka snažila jsem se napravit ještě honem, co se napravit dalo. Samozřejmě jsem si nadávala, že jsem ten původní příspěvek do zastrčené diskuse napsala, aniž bych přemýšlela nad tím, co z toho kdo může udělat. Kdyby to tady skončilo, jen bych dnes bývala byla o něco opatrnější...

...když se bouře konečně trochu utišila, začala jsem se radovat, že zas budu mít čas na něco užitečného, ale to se ukázalo býti předčasným. Kolegové v práci jsou sice většinou lidi, kteří mají dost rozumu na to, aby nedělali z komára velblouda, ale výjimka se vždycky najde - v tomto případě se objevila v podobě ublíženého mailu na mailing listu čteném skoro celou českou pobočkou. Uražené řeči o rozšlapaných bábovičkách a ztrátě motivace mě sice nedojímaly (jak silná asi mohla být?), výčitky na téma "kažení reputace v komunitě" jsem si taky nijak nebrala (pomineme-li to, že od uzavření smlouvy s Microsoftem už se naše reputace zhoršit nedá, protože z podlahy se nedá nikam spadnout, i kdyby to tak bylo, pořád jsem myslím celkově dalece v plusu), ale vyhlídka na další neplodný flame, před kterým navíc tentokrát nebude úniku vypnutím prohlížeče, mě hluboce děsila.

Fakt, že zatímco během dlouhých let, kdy jsem v práci organizovala naše prezentace na LinuxExpu, Dnu na MFF a podobných akcích, po práci produkovala kvanta linuxových článků a když jsem zrovna nechodila do školy, neměla jsem čas na nic dalšího (články jsem ťukávala do notebooku i na firemních horách), se mi z řad mých drahých kolegů dostávalo teplého slova podpory zcela výjimečně, spáchání první drobné nepředloženosti způsobí tohle, mi rozhodně na náladě nepřidal. Po celonočním přemýšlení jsem dospěla k závěru, že pokud lze vážně zahodit 5+ let práce jednou drobností, kterou někdo nafoukne v aféru, evidentně se to nevyplatí. A rozhodla jsem se, že pokud si někdo vážně něco takového myslí, jediné možné řešení je nechat ho, ať to tedy vezme za mě, a užívat si volna.

Mé vedoucí tohle rozhodnutí samozřejmě nepotěšilo, ale všichni jsme se nevzdávali naděje, že to nechám usadit a zase bude dobře. Tím spíš, že mí milí kolegové vesměs opravdu umějí používat hlavu a nedělat ukvapené závěry, takže se hrozba dalšího flejmu brzy proměnila v dlouhou, předlouhou diskusi o tom, že naše distribuce má opravdu spoustu problémů, které bychom se mohli pokusit vyřešit. Některé kazí radost ze života všem, některé pouze pokročilým uživatelům, další jen vývojářům... ale každý z nich se dá vyřešit, a tak stojí za to si popovídat o tom, jestli bychom to neuměli nějak snadno. Ten mailový thread nakonec ukázal, že všechno zlé je pro něco dobré, protože díky němu došlo k sérii setkání, kde jsme problémy formulovali a povídali si o jejich řešení. Najednou všechno vypadalo neuvěřitelně dobře - na drobnostech už se začínalo pomalu pracovat, složitější problémy jsme si aspoň konečně pořádně uvědomili a začali skládat první drobné kamínky do mozaiky řešení. Během jednoho líného pátečního odpoledne, při rozcházení testovacího popcon serveru a uprostřed rozmýšlení, jak to pěkně naportovat na RPM, jsem zničehonic zase začala mít pocit, že je všechno v pořádku, a že když Tučňák pomůže a komunita podpoří, jednou tu nejlepší linuxovou distribuci na světě přece jen dáme dohromady.

Protože krátce před tím Stano Višňovský o našich záměrech napsal blog opatřený odkazem na wiki stránku, kde byly naše nikterak roztříděné nápady v různém stadiu řešení sepsány, dostala jsem úžasný (čti mimořádně stupidní) nápad přerušit své spokojené dobrovolné poustevničení a podívat se po českých diskusních fórech, jestli jsou na to nějaké reakce (na wiki samotné pár příspěvků z komunity přibylo, ale mnoho toho není).

Což jsem neměla dělat. Mohla jsem si tak totiž ušetřit čtení spousty úžasných komentářů... přirozeně mě úplně nejvíc otrávily ty od lidí, kteří sice zřejmě v životě neubalili balík, ale zato vědí, jak se to má dělat správně. Kteří navzdory nadpisu Brainstorming berou každý řádek na wiki jako věc, kterou opravdu chceme udělat.

Mimochodem, je to sice odbočka od původního tématu, ale to je jedno. Pokud si snad náhodou myslíte, že balíkaření v openSUSE funguje, vězte, že to není pravda. Situace, kdy přestože většinu balíků kompilujeme úplně stejně (jejich autoři totiž používají autotools), stejně musíme pečlivě ručně sepisovat všechny kroky kompilace a instalace, je poměrně nepříjemná. Zoufalou se stává ve chvíli, kdy víme, že téhož by se dalo dosáhnout nástrojem, kterému by stačila pětiřádková obdoba specu, protože zbytek by v souladu s globálním nastavením dělal sám. Každý balíkář by měl najednou dost možná čtvrtinu práce (domácí úkol: kolikrát víc balíků než dnes by měla distribuce s vynaložením stejných nákladů?) a jakoukoliv změnu by stačilo udělat jednou (zatímco dnes nám například ještě v některých specech straší mazání buildrootu na začátku %install fáze, přestože o jeho nevalné bezpečnosti se ví už nejméně pět let). Pak je tady samozřejmě spousta menších či větších otravností (už jste někdy pokazili %postun skript? Blbé, co?), ale hlavní problém, totiž, že je to v principu celé špatně, zabírá to zbytečně spoustu zdrojů a mělo by to skončit v propadlišti dějin, je důležitější. (Mimochodem, to je důvod, proč by nám přechod na debianí balíky nikterak nepomohl, přestože se o něm wiki vzletně zmiňuje - Debian sice vyřešil hezky spoustu těch otravností, ale na balíkáře i tak zbývá práce, kterou by mohly s klidem dělat stroje.)

Dozvěděla jsem se samozřejmě i spoustu dalších věcí. Od nadávek na různé featury distribuce - třeba na PulseAudio (na opensuse-factory přitom zrovna proběhla dlouhá diskuse, v které sice kdekdo nadával, ale svatému Gregovi se asi z nikoho takového nepodařilo vyrazit číslo vlastnoručně sepsaného bugreportu, což je hloupé ve chvíli, kdy nám to bez problémů chodí - aspoň mně tedy rozhodně), až po explicitní nadávky českým vývojářům (dokonce i za to, že si vůbec dovolili o problémech napsat veřejně - tak takhle tedy tu spolupráci s komunitou nevybudujeme).

Zkrátka, uvědomila jsem si, že jsem se rozhodla správně. Pro tyhle lidi už přímo nic dělat nechci. Ať je u stánků obskakuje, jejich problémy zdarma řeší a moudra pro ně sepisuje někdo jiný. Já budu ušetřený volný čas věnovat hackování - samozřejmě hackování toho, co se hodí mně, pokud se to uživatelům nebude líbit, mohou si to přece spravit sami. Nebo za to někomu zaplatit - když ten někdo bude můj zaměstnavatel, mileráda to pro ně udělám v pracovní době.

Koneckonců, ona "open source komunita" (totiž, volné sdružení programátorů sdílejících svoji práci) odjakživa fungovala tímto způsobem. Teď konečně vím, proč.