otevřenéSUSE z druhé strany ledničky

Prohlídka susích prostor začínala v oranžové zasedací místnosti proměněné v hardwarové muzeum, které vybavili svými exponáty Pavel Machek, Yokotashi, Kyosuke a nejspíš ještě nějací další suselabáci. Největší zájem vzbudila asi "zelená příšera", totiž OLPC notebook, linuxový internetový komunikátor od Nokie a nejrůznější PDA. Bylo možné hrát si též s POS terminálem od IBM, multiseatem od Jožina a Bažiny a hromadou dalších drobností. Když se v této místnosti nastřádala dost velká skupinka lidí, nastal čas vyrazit dál.

Po krátkém seznámení s průběhem prohlídky (nejdůležitější byla asi pravidla soutěže: v každé místnosti položí vývojáři skupince soutěžní otázky, za správně zodpovězenou otázku je odměnou nálepka a kdo má v cíli nejvíc nálepek, získává cenu, totiž tričko) jsme nahlédli do sídla našeho dokumentačního týmu. Popovídali jsme si o těžkostech tvůrců dokumentace, o technologiích, které používají (docbook) i o lokalizaci a zodpověděli například otázku, co znamená v typografii, když se řekne parchant.

Následovala prohlídka yastárny, místnosti to poměrně velké a plné. Vévodil jí nafukovací tučňák a hlavním konverzačním tématem tu byl samozřejmě yast - susí konfigurační nástroj, který má v Praze zhruba polovinu vývojářů, a který je určitě největší konkurenční výhodou openSUSE ve srovnání s ostatními linuxovými distribucemi. Kolik má modulů, nevědí ani yastaři sami, najdete tu ale všechno možné přes nastavení hardware až ke konfiguraci síťových služeb. Prohlédli jsme si yast, obskurní programovací jazyk navržený pro vývoj yastu a další vypečenosti a potom nastal čas vyrazit k balíkářům.

Balíkárny máme v SUSE dvě, světlou a tmavou (polovina balíkářů má ráda světlo, druhá tmu). Protože jde o můj vlastní tým, asi se o něm rozpovídám trochu víc... Na správě susích balíčků pracuje v Čechách 13 lidí (mnoho z nás ale studuje, takže vydáme spíš tak na osm a třetinu člověka) a staráme se zhruba o čtvrtinu z nich. V naší péči se nacházejí programy malé i velké, obyčejné i zběsilé - z těch známějších třeba PHP, MySQL, OpenOffice.org, python, openssh... Zabýváme se zejména debugováním programů, které neznáme, napsaných v jazycích, které neumíme, naše práce je tedy velmi veselá. Protože sháníme pomocníky z komunity, povídali jsme zejména o používání openSUSE buildservice, soutěžní otázky se točily zejména kolem C a dost se blížily mým úložkám.

Návštěva v balíkárnách se obvykle celkem protáhla, potom jsme se ale přesunuli do týmu L3. U těchto lidí se naši zákazníci dočkají podpory, když něco nefunguje, tento tým také řeší to, co většina ostatních vývojářů spíská. Jejich práce spočívá mimo jiné v hackování archaických kernelů z pět let starých distribucí a zatímco my všichni ostatní žijeme v zajetí termínů vydání budoucích produktů, oni stojí oběma nohama v minulosti.

Další místnost, SUSE Labs, je těžké popsat - sedí v ní poměrně různorodá banda lidí věnující se například kernelu, OpenOffice.org a KDE, spousta dalších suselabáků majících na starosti například gcc nebo glibc potom pracuje z domova. Udržují například nejrůznější subsystémy v mainline kernelu, produkují hromady mailů pro LKML... a také jsou z celé SUSE vidět asi vůbec nejvíc a o jejich práci se můžete pravidelně dočíst v libovolných linuxových novinách. I přes to všechno jsou ale velmi skromní :-) Sluší se ještě dodat, že to jsou ti, kteří spískali korespondenční soutěž.

Cestou do dalšího patra jsme se zastavili ve vývojářské serverovně, kde jsme se podívali na něco podivných architektur a pokusili se odhadnout celkový výkon, to ale nebylo nic proti tomu, co následovalo.

U Quality Assurance pracuje kromě mnoha dalších také Yokotashi, který má na svém stole, pod stolem, kolem stolu a na cizích stolech celkem devět různých hardwarových architektur, od běžných přes méně běžné až po podivné. V QA jsme si je všechny prohlédli a vyslechli povídání o tom, jak se píší nástroje pro automatické testování a jaké těžkosti nese LSB certifikace. Yokotashiho muzea se týkaly i mnohé soutěžní otázky.

Nakonec jsme zavítali do sídla týmu SLEPOS, který vytváří operační systém pro pokladny. Můžete je potkat například v Bille a jsou to poměrně nadupané mašinky, na kterých lze snadno rozběhnout plnohodnotnou distribuci. V obchodě se obvykle potkáte jen s javovskou aplikací, která tam na Linuxu běží, tady bylo možné si osahat, co se skrývá pod ní. Prohlédli jsme si podivné periferie - čtečky, tiskárny, dotykové obrazovky i vnitřnosti pokladen, osahali klávesnice a dozvěděli se, jak těžké je psát na ty věci ovladače. A to bylo všechno...

Následovalo pohoštění, vyhlášení soutěže, možnost vyplnit dotazníky... někteří účastníci se v občerstvovací místnosti zdrželi v družném hovoru s vývojáři přicházejícími průběžně relaxovat u fotbálku i několik hodin.

Za fotky děkuju Markovi Stopkovi.