Vedro, ještě větší vedro a státnice na obzoru

Ještě v květnu jsem si myslela, že to nemám šanci stihnout všechno včas. Ukázalo se, že v dané situaci jsem asi měla pravdu, naštěstí mě ale napadlo poprosit v práci o dva měsíce neplaceného volna a můj milý zaměstnavatel vyhověl.

Od začátku června jsem čas trávila vymýšlením bakalářky. Píšu o kreslení rovinných grafů a práce na bakalářce byla docela legrace. Když jsem něco nevěděla, nechala jsem to většinou řešit Pánaboha bdícího nad křížením a rozmnožováním pěkných nakreslení a doufala ve slušně vychovaná náhodná čísla. Nakonec ale nezbylo, než začít doopravdy počítat, takže jsem se docela skamarádila s Mathematicou (a zvykala si na kontrast toho, jak geniální program to je, a jak pitomě se přitom ovládá). Vyřešit naštěstí umí ledacos, ale ani mít řešení není všechno. Zkuste si sázet rovnici na půl stránky...

Ale ještě než došlo na sázení, čekala mě zkouška z Matematických struktur. Když jsem se kdysi koncem prváku rozhodovala vykašlat se na matfyzácké OOP, kterému se lze vyhnout jen na oboru Obecná informatika (a ten má zas narozdíl od těch ostatních povinné struktury), samozřejmě jsem netušila, že se modulo státnice právě odsuzuji k nejtěžší zkoušce, kterou během studia absolvuju. Natož abych věděla, že mi to nakonec vyjde tak, že na ni budu mít jen jeden pokus (další termíny budou totiž až v září). Učila jsem se deset dnů skoro bez přestávky, v noci se mi o tom zdávalo a tu poslední před zkouškou jsem si místo spánku přeříkávala důkazy. Kam se hrabe Hales-Jewett na existenci volných algeber...

V mezičase mi nezbylo, než začít po roce nečinnosti křísit svůj skoro zapomenutý mocný plán napsat něco příjemnějšího než procmail. Ne, že bych se chystala překopávat to, jak mi chodí maily, ale předmět Ročníkový projekt - implementace je bohužel povinný. Z plánované podpory IMAPU zatím není hotový ani řádek, ale procmail už by mi to mělo být schopné nahradit - chcete-li si to vyzkoušet, umpf bydlí tady.

Zkrátka, od začátku června to byl jenom běh a klus a úprk. Ještě včera jsem psala manpage od umpf a dneska... jenom výlet pro razítko na studijní, pár podpisů na přihlášku ke státnicím... a potom klid. Ještě týden nemusím do práce a jediná povinnost, která mě čeká, je péče o svázání a odevzdání bakalářky. Pomalu začínám konsolidovat skripta (zatím si to představuju, že od srpna se budu denně čtyři hodiny učit a pak vyrazím do SUSE hackovat, tak schválně, jak dlouho mi to vydrží), nadšeně hledím na web statnice.matfyz.info, o kterém jsem se zrovna dozvěděla od Paskyho a chystám se na další úprk... ale teď bych přece měla odpočívat. Najednou mám spoustu času a nějak nevím, co s ním. Větší výprava do přírody asi nehrozí (v tom vedru mám problém ujít pět set metrů - a je takové vedro, že se hroutí i takové jistoty, jako možnost dát si pro lepší pocit zmrzlinu u Maca, teče jim ze stroje jen tekutá břečka), takže se možná přece jen rovnou začnu učit.

Dneska jsem ze studijního vyrazila do pražské ZOO. Chodívám tam poměrně často a ráda, mám roční permanentku, ale od té doby, co postavili novou rozhlednu (kopii původní rozhledny ze Smrku, která je narozdíl od té současné moc pěkná), jsem se tam dostala poprvé. Navíc jsem měla v plánu vykonat děkovnou pouť k tučňákům a podívat se na chameleona obrovského, kterého pražská SUSE čerstvě sponzoruje (ale viděla jsem jen obrovský kulový). Původně jsem chtěla projít spodní částí zahrady a zadem pak vystoupat k rozhledně, ale už u koček jsem pochopila, že je to hloupý plán. Půl třetí odpoledne, před sluníčkem se nebylo kam schovat... najednou padly i takové zásady, jako že lanovkou se v ZOO jezdí jen dolů (to je, narozdíl od směru nahoru, na ZOO nádherný výhled). Ostatně, výhledu si přece ještě užiju.

Nahoře mě zachránila Kavárnička, pobočka skvělého podniku u lávky v Troji, kde ještě dělají dobroty poctivě. S litrovým džbánem domácího ledového čaje (slušný zelený, vychlazený čaj, máta, citron, led, žádný cukr) jde všechno líp, jen tomu, že se všechen led rozpustil se ani nechtělo věřit (normálně zůstává na stole džbán zpola plný ledových kostek). Zejména po tom čaji ale šlo vylézt na rozhlednu.

Krásné dřevo, poctivá práce, nádherný výhled. Keltské hradiště, Bohnice, Suchdol, Dejvice, Hrad... všechno jako na dlani. Cestou zpátky jsem se vysmála bizonům i velbloudům, že teď na mě nemůžou a dozvěděla se od nich, kdy vyjde Perl 6. Až se prokoušou ven z této dřevěné ohrady:

A pak už domů, pod sprchu... Zatím to vidím tak, že zbytek volna budu trávit naložená někde ve vodě. Jen mám pocit, že na to budu muset odjet domů do Liberce. Nebo máme někde v okolí Prahy nějaké použitelné (tedy, extrémně nepřelidněné) koupaliště?

Fotky jsou od Medvěda.