Mikuláš ztratil plášť...

Zleva: Martin Mareš, Anička, Pavel Machek. Nebojte, i těmto bájným postavám stačí pěkná písnička, není třeba recitovat kernelové patche.

Jak se celá mikulášská taškařice seběhla? Inu, ačkoliv někteří linuxoví hackeři si pořizují poruchu osobnosti, jiní se rozhodnou raději pro ženu a děti. Linuxová mláďátka si ovšem vyžadují zvláštní péči, a tak za nimi namísto mikuláše z ulice chodí ten jediný pravý svatý Mikuláš (věřící v Tučňáka vědí, že svatý je ten, kdo napsal nějaký kód linuxového kernelu), doprovázený kupodivu zcela stejně svatým čertem. Udělat z kernelových hackerů bájné bytosti je celkem obtížné, a tak se linuxový Mikuláš vydal za dětičkami o den později, než je obvyklé. Do poslední chvíle přitom nebylo jisté, jestli to stihne aspoň tak.

Že půjdeme za Mikuláše jsme sice věděli už přibližně čtrnáct dnů předem, čas horečných příprav ale nastal až v úterý večer, kdy zrovna brázdila ulice proprietární mikulášská cháska. Zatímco čert si obstarával slušivý kožíšek, dlouhý vlas a špičaté rohy, Mikuláš se začal shánět po hábitu, mitře a berli. (Anděl není žádný kernelový hacker, takže si bílé hadry koupil ve svém oblíbeném obchodu, svatozář narychlo zbastlil z čelenky a řetězu na stromeček a křídla zapůjčil od jiného kernelového hackera.) Pokud je mi známo, čert se se svým úkolem vypořádal celkem bez námahy. Mikuláš to měl o něco obtížnější, jelikož si svůj hábit musel vlastnoručně spíchnout (svým mistrovstvím v ovládání neobvyklého hardware všechny překvapil) a ostatní rekvizity vyrobit.

Zdroják mikulášského převleku:
(licence: GNU GPL v2)

Základní potřeby:
Hábit:  prostěradlo,
        spousta zlatých stuh,
        sichrhajcky,
        půjčený šicí stroj
Mitra:  pořádný kus tvrdého kartonu,
        zbytek prostěradla z hábitu,
        zlatá barva na textil,
        lepidlo na papír,
        kobercovka,
        trouba
Berla:  tyč od smetáku,
        černý tuhý kabel,
        sádra, vata,
        obinadlo,
        stříbrný lak na auto ve spreji,
        polyvinylacetátové lepidlo na dřevo,
        tavné lepidlo,
        vrtačka,
        špejle,
        provázek
Vousy:  z vlastních zdrojů Mikuláše

Do prostěradla vystříháme díru na hlavu, přehnutím vytvoříme otvory 
na ruce a spodní okraj zastřihneme do oblouku.
Potom se pustíme do našívání kříže a olemování okrajů - 
tady je každá rada drahá a každý nechť šije, jak dovede.
Příliš široké okraje záhybu vzadu zašpendlíme sichrhajckou.

Na kartón namalujeme obrys mitry (tvar: obdélník, 
na jednu z jeho kratších hran navazuje půlkruh) 
právě tak velký, aby se na něj vešly zbytky prostěradla.
Budeme jej potřebovat dvakrát a součet délek jeho spodních hran 
by měl odpovídat obvodu hlavy Mikuláše.
(Když to nevyjde jedním směrem, máte problém. 
Chyba v opačném směru se dá opravit drobným hackem,
přidejte do seznamu potřeb tlustou čepici v barvě vlasů Mikuláše.)
Obrysy vystřihneme, napatláme lepidlem na papír, přitiskneme 
prostěradlo. Na okraje mitry namalujeme zlatou barvou lemování, 
dosprosřed kříž. Zapečeme v troubě, aby barva co nejrychleji 
zaschla (vyrazit jsme měli už před pěti minutami), 
a poté obě části zevnitř slepíme kobercovkou.

Do horního konce tyče od smetáku vyvrtáme otvor, 
tavným lepidlem připevníme kabel 
a stočíme jej do spirály. Opatláme lepidlem, 
obložíme vatou, tu stáhneme provázkem a omotáváme obinadlem. 
Jednotlivé vrstvy propatláváme sádrou 
a snažíme se udržet rozumný tvar, může nám v tom pomoci špejle.
Pokud to celé zaschne, máme vyhráno.
Postříkáme celé veledílo stříbrným autolakem, 
a to nejlépe někde mimo obytné místnosti.
Nenecháme se vyvést z míry komentáři, 
že máme nejsmradlavější mikulášskou berlu, kterou kdy svět viděl.

A to je vše, nyní může linuxový Mikuláš bezpečně nabootovat. O tom, jak se mu to podařilo, nejlépe vyprávějí fotky...