Pomocná škola a Bedna 2018

Bylo, nebylo. Pomocná škola šla i letos na Bednu. Už počtrnácté, patří to k jaru tak, jako první máj, moje narozeniny a nebo daně. Kdyby tedy letos nějaké jaro bylo. Sestava víceméně obvyklá. Cíl jako vždycky. Výsledek? Darmo mluvit. Ale hra se letos orgům povedla natolik, že by bylo nevděčné nenapsat o tom orgům reportáž. Orgové totiž milují reportáže. Číst reportáže z vlastní šifrovačky je skoro tak dobré, jako pozorovat to divadlo, které hraje tisíc herců desetičlennému publiku. Takže hráči, pište reportáže. A je třeba jít příkladem.

Mr and Mrs Pontipine z červeného a Mr and Mrs Wottinger z modrého domečku na start samozřejmě vyrazili pěšky přes les, jako obvykle cestou naštěstí ztratili všech šestnáct dětí. Ideální start, takhle by to mělo být vždycky, ještě kdyby se tak celá trasa ráčila stočit do okruhu a většina Pomocné školy by se rázem octla v šifrovacím nebi. I matějčík dorazil včas dřív, než jsme čekali. Převzali jsme si podivouhodný batoh a rozptýlili jsme se po startu. Já se vydala po ploše s cílem najít co nejvíc týmů, které s námi sousedí. Podle triček jsem identifikovala Ferne Sterne, ostatní šli zřejmě inkognito.

Stanoviště 1: Jste tu 139. Vede tým Černí sráči, v 16.39 na 3.
bednar

Na startu jsme se moc nepředvedli. Většina úkolů nám šla celkem splavně, dokonce jsme je vyřešili i poctivě (i když to, že si Markéta náhodou namíchala na cestu téměř přesně virgin mojito lákalo zkusit, zda by orgové poznali citron od limety). Ale stopař i navigátor nás zaměstnali dlouho. Martin s Vladanem poskládali postupně téměř kompletní mapu týmů, než jsem konečně prošla kolem a vyšilhala z toho anakondu (mno... nevím, zda na to mám být hrdá, ale jak tak po letech vykrystalizovaly různé role v týmu, máme specialistu na analýzu, který zrovna letos chyběl, specialistu na hudbu a popkulturu, na grafové algoritmy... a mě na metodu delfskou. Kupodivu mi to funguje, ačkoliv nejvíc praxe s křišťálovou koulí má v týmu Markéta.) A ten stopař... no, na to, abychom jen tak bez silného nakopávání do zadku spočítali písmena TÉ věty, žijeme v moc jiném kusu vesmíru. A to přesto, že příští týden nejspíš zase vyrazíme s ručníkem... i to patří k jaru. I když na mateřské stopař zleniví. To kdysi, když jsem zapomněla, tak jsem si ho cestou do práce i koupila, abych nebyla out.

Stanoviště 2$: Jste tu 33. Vede tým Černí sráči, v 16.39 na 3.
labut konečně vyplouváme! na obzoru ani mrak a kupodivu ani loď

Na úvod kolečka jsme dostali vlajky, což nás naštěstí moc nezdrželo. A moc se nám to líbilo. Tento druh šifer je mnohem těžší vymýšlet a konstruovat než luštit, a přitom je jich na každé hře potřeba tolik... respekt.

Stanoviště 2&: Jste tu 16. Vede tým Černí sráči, v 16.39 na 3.
jezek recept na slavičí paštiku: 1 slavík, 1 stegosaurus

Areál zdraví je naše oblíbené piknikové místo, ale rozdělávat oheň kvůli jednomu slavíkovi se nevyplatí. Navíc osmisměrka nám šla celkem rychle a skvěle jsme se přitom pobavili. Další super šifra, u které se uplatní celý tým!

Stanoviště 2#: Jste tu 17. Vede tým Černí sráči, v 17.42 na 4.
kanec my jsme žáci pomocné školy, bereme však na sebe podobu lednice, stožáru či KRA ICE

Zato tady jsme si seděli na vedení. Ne, že by nám vycházela chlupatá čísla jako ostatním týmům. My jsme se prostě rovnou rozhodli, že k tak minimalistické šifře se určitě musí něco přidat. Spinner, bednářské listy, mapa? Spousta zábavy až do chvíle, než jsem si všimla, že nám chodí nepotřebné nápovědy k vlajkám a podle času už bychom očekávali tu užitečnou. Lepší drzé čelo... zavolali jsme, praštili jsme se do drzého čela a honem pryč! Ta údajně chlupatá čísla jsme přitom nějak přehlédli.

Stanoviště 3: Jste tu 56. Vede tým Černí sráči, v 19.09 na 8.
badelf jsme sice extra lamy, ale aspoň už víme, že poloměr mezi středem a kolečky spinneru je 2.6 cm

Tohle sice nebyla tak úplně šifra, ale jako aktivita tmelící týmového ducha s náležitým aha efektem prostě boží. Orgové, díky za ten vteřiňák! Odhodlávali jsme se chvíli, slepit si prsty a možná i oblečení není příjemná vyhlídka, ale tyčinka na papír opravdu nefungovala. Jen by to ještě chtělo nějaký laser nebo aspoň mačetu. Dívat se na Vojtu a přemýšlet, kam si zapíchne ulamovací nůž, mě děsilo natolik, že jsem to začala točit, abych přišla na jiné myšlenky. Už jsem ho jednou takhle viděla opravovat hardware a následně vyrážet na pohotovost. Ale Mrs Pontipine už je evidentně zvyklá na ledacos.

Stanoviště 4: Jste tu 50. Vede tým Černí sráči, v 20.03 na 10.
radegast co by řekla nápovědní smska tady? jednou měř a dvakrát řež?

Pro některé týmy šifra na jedno pivo, pro nás na jeden interval mezi autobusy. Část týmu, co netransponovala matici, stihla i zásobovací zastávku v Bille. Zrovna včas, dál na trase už by byla jen voda z řeky. Moc roztomilé, další taková šifra, co je mnohem větší mazec ji zkonstruovat než vyluštit. Kdysi jsem vyráběla hodně podobnou. Tu délku věty 26 písmen má pak už člověk prostě v oku.

Stanoviště 5: Jste tu 42. Vede tým Černí sráči, v 20.03 na 10.
breznak docela bych si ten kód dal. z těch šestadvacítek jsme úplně ušestadvacítkovaní, dvanáctka by byla lepší

Knoflíky. Obrázky. Co to je? Pojmenováváme obrázky a různé druhy vibrací, řadíme je podle směru vibrace a intenzity. Lámeme si hlavu, jak interpretovat krouťáky. Rádio? Frekvence a hlasitost? Nápady se kupí, ale neleze z toho vůbec nic užitečného. Připadáme si poněkud nedostatečně, ta pruhovaná trička byla taková pěkná a my jsme pět stanovišť za čelem. Pak se najednou ozve Martin: "je to taková hloupost, ale stejně to řeknu" a vzpomíná si na hračku svého dětství. A to už je doluštění otázka chvilky. Poučení? Fakt je potřeba říkat každou hloupost. Než se to každý jeden z nás naučil, trvalo to tak pět let. (A ukázalo se, že jsme doplatili na Vojtův samostatný běh do kopce pro šifru. Napadlo ho to při vyzvednutí a jako hloupost to zahodil dřív, než to měl komu říct nahlas.)

Stanoviště 6: Jste tu 43. Vede tým Černí sráči, v 21.58 na 12.
holba oceňujeme, že dáváte i šifry pro děti. akorát to zemětřesení jim spíš nedovolíme.

Levou a pravou vidíme ještě před dosednutím (našli jsme krásné dlažební kostky na sezení, příště si seženu nějakou podobnou pěnovou), ale na prsa a ukazovátka koukáme překvapivě dlouho. Až když Markéta vyřkne jako asociaci prsten, matějčík ve vteřině vyluští svoji vlastní šifru. Kéž bychom se už tady z toho poučili!

Stanoviště 7: Jste tu 38. Vede tým Černí sráči, v 21.58 na 12.
konrad dík že vykrádáte jen poškolu, a českolet (zatím) ne ;) ale prso a palma nás potrápily

Každá pořádná šifrovačka by měla mít (právě) jednu zhulenou šifru a těší nás, že ani letošní Bedna nezklamala. Ještě víc nás těší, že jsme ji vyřešili docela rychle. Tedy někteří. Já ten text nedokázala spolehlivě číst, ani když jsem přesně věděla jak. A pak na místě ta chvilka napětí, jestli jsme se interpretačně aspoň tentokrát octli ve stejném vesmíru, jako orgové. Uf.

Stanoviště 8: Jste tu 34. Vede tým Bazinga, v 23.15 na 12.
platan na nad v, u u na, k je u na a nad v a tohle je smysluplná věta

Ohohó, konečně příležitost trochu vylepšit nevalné pořadí! Šifra vypadá od pohledu jako nápad nebo smrt a u nás takové šifry většinou bývají buďto rychlý nápad, nebo pomalá smrt. Naštěstí, protentokrát je to nápad! Chvilku zaváháme (já už se odhodlávala začít počítat frekvenčku), než si všimneme, že ta divná slova jdou podle abecedy, ale pak už to jde hladce, co jiného taky s třináctinami? Tohle je druh šifry, jakou by mi bylo ctí někdy vymyslet.

Stanoviště 9: Jste tu 26. Vede tým Bazinga, v 23.55 na 13.
svijany způsobuje čerstvý anýz zvýšenou agilnost hmyzu? a jakou národnost měly ty tisíce mrtvých, jejichž chorý bekot zněl ve filmové bitvě?

Blížíme se k Národnímu ústavu duševního zdraví. Jestli to má nějakou souvislost s touto mírně psychedelickou šifrou je otázka, ale naštěstí zřejmě zobeme totéž, co orgové. Jména vypisujeme raz dva a zmínka o naučné stezce nás inspiruje si prohlédnout mapu pořádně. Jaké štěstí, že stejné červené tečky jako v terénu jsou i na klecanském webu! Kdo by totiž zvedal zadek a chodil sto metrů? (Nakonec jsme tedy šli, už proto, že jsem si předtím všimla té schránky s mapičkami.) Jen těch hospod jsme se nedopočítali, a to jsem je zrovna dostala já k svátku.

Stanoviště 10: Jste tu 18. Vede tým Bazinga, v 0.14 na 14.
krakonos konečně pivovar! bude mít ještě otevřeno? potkáme tam velmistra editora? bude lézt po čtyřech, nebo sedmé pivo ustál? bude další stanoviště na hřbitově, nebo u svatého Václava? tvoji Prokop a Otto

Pivovar zatím nevaří, zato se právě z šifrovacího nebe přesouváme do šifrovacího pekla. Naštěstí o tom nevíme hned. Nejprve zkoumáme mapu, důkladně ji porovnáváme s PDF na webu města, zjišťujeme, že je identická. Posíláme matějčíka na stanoviště 11 pro jedenáctou šifru, Vojta zatím obíhá náhodná stanoviště ve městě, kdyby nám náhodou něco uniklo. Ukazuje se, že zatímnco na jedenáctce není nic, jen týmy, město je plné podivuhodných papírků. Tak luštíme. Obíháme. Zakreslujeme. Luštíme. Nahoru, dolů, do kopce, z kopce. Mate nás spousta věcí. Nicméně, i kdyby nás nemátly, i kdybychom se naladili na autorskou vlnu, nebylo by to vůbec snadné. Vojta pak strávil večer poctivým měřením a rýsováním a seznámil mě s výsledky. Narýsoval poctivě jednu verzi s informacemi jen z města, druhou s městem a stanovištěm 22, kam ho šifra posílala poměrně rychle. A tohle je jeho analýza:

Zeleně polorovinová metoda, modře kružnicová. Zelené šrafování výsledek polorovinové, červené šrafování výsledek kombinace všeho, červená kolečka jsou zhruba možnosti co vyjdou jen z města.

První obrázek je pouze s daty z města. Polorovinová metoda tam vylučuje možnosti na severu... takže zbývají ty tři jižní. Nicméně to, že se čáry protínají i na severu nedává moc důvěry v přesnost těch jižních průsečíků. Hmm ... ale i tak, i jen z města bez 22 to asi hodně teoreticky jde. Podíváš se, kde se toho protíná víc, řekneš si, že sever je nesmysl, protože poloroviny, a jdeš na prostřední z průsečíků, protože Delfy. A je to tam. Ale je to fujfuj.

S použitím města a stanoviště 22, kam tě autorský postup zavede hned zkraje, pokud použiješ kružnicovou metodu a zkombinuješ to s polorovinovou, tak jde určit poloha řešení do oblasti 300x50, spíš 300x200m, těch 50m už vyžaduje delfení. Je to hlavně proto, že osa moří míří úplně mimo. A protíná se s ostatními někde u zámku.

Takže by mě zajímalo, jak to při testování rýsovali autoři. A ještě vzpomenu na některá podivuhodná setkání. Například s Alčou z týmu Comeback na Hradišti: "Taky už vám přišla nápověda na tuhle šifru? Je úplně k ničemu! Něco asi jako prasklý párky!" (No, nám nakonec pomohla, jen jsme si na ni museli ještě tak dvě hodiny počkat. Donutila nás udělat něco, co evidentně nemohlo fungovat, aby se ukázalo, že to docela funguje, ale jen proto, že jsme mezitím dobloudili pro čtrnáctku, to byla jediná možnost, jak dostat řešení relativně přesně.) Nebo s neznámým frustrovaným běžcem: "Byli jste už u mlýna?" "Ano, ještě malý kousek." "Tak jestli si chcete ušetřit práci, nechoďte na 24, nic tam není!" No, věřili jsme mu. A jsem si vědoma toho, že moje unavená odpověď byla na hraně pravidel a jeho bezpečně za hranou, ale to jen ukazuje hloubku sdíleného zoufalství a nedostatečnou bdělost. Myslím, že jsme si to v tu chvíli ani jeden neuvědomili. A taková pěkná hra to jinak byla!

Stanoviště 11: Jste tu 22. Vede tým Bazinga, v 2.50 na 18.
bernard nemáme rádi obíhací šifry. nemáme. nebaví nás a na vlastní šifrovačky je nedáváme. naše šifry jsou víc na pohodu. třeba ta, co byla ve zprávách od trojky dál. všimli jste si jí?

A tohle je jako co? Že se jde na přívoz víme už kolik hodin, ta osvětlená loď se v noci ze všech těch vyhlídek přece nedá přehlédnout! Nebo už se hráčům vážně nevěří, že doluští, než půjdou dál? (Jasně, neremcala bych tolik, kdybych pro tu proštípnutou jízdenku neběžela zpátky od řeky.)

Stanoviště 12: Jste tu 22. Vede tým Bazinga, v 2.50 na 18.
kozel občerstvujeme se a hledáme kardinála Vlka mezi ovečkami

Chtěli bychom na loď, ale brání nám v tom armáda. Dlouho a důkladně. Snídáme. Kosneme. Zkoušíme všechno možné. 21 sloupců, 84 střelců (dlouho jsme navíc chybně počítali, že jich je 42 na každé barvě), takže jedeme ve Stopařově průvodci. Ranní krize. Nic k ničemu nevede. Nemáme rádi šachové šifry, nejdou nám šachové šifry! Houpe se mi žaludek, chuť na prasáckou snídani dostávám až kolem sedmé ráno. Po mírném zdržení (jiný tým mi snědl jídlo, ale velice gentlemansky chybu napravil, děkujeme, protože tohle nás zachránilo) pojídám smažák s hranolkami, rozkládám si velikost sítě na prvočísla, přemýšlím o různých dlaždičkách a konečně, konečně! si všímám zajímavé vlastnosti dělení na dlaždice 3x3. No a pak už to je hned, protože, aha, AHA!, zase luštíme svou vlastní šifru. Jen testem pro poškolu neprošla jako příliš těžká a obskurní. A taky to byla poslední zajímavé vlastnost čísla 26 známá na OEIS. (Stejně nám ještě půlhodinku trvá, než Martin namaluje a Vojta souběžně naprogramuje řazení. A pak konečně na loď! Těšíme se už od Náchoda.)

Stanoviště 12+: Jste tu 29. Vede tým Bazinga, v 2.50 na 18.
staropramen tuhle šifru jsme vyrobili, otestovali a odložili. v roce 2011. to, že nám trvalo tři hodiny si na to vzpomenout, přičítáme ranní krizi.

Wow! Polít šifru a přečíst POPADAME se povedlo ihned, ale přesto byl ten další krok překvapením i pro nás. Jsme rádi, že jsme to nikdy nepoužili, protože něco takhle efektního bychom z toho určitě neudělali. S radostí míříme, pěkně tematicky, ke KRTITELi.

Stanoviště 13: Jste tu 24. Vede tým Bazinga, v 2.50 na 18.
unetice tak to smekáme klobouky, do kroku dva jsme tu starou šifru nedotáhli.

Tak proto je to samé pivo! Martin odborně dělí etiketu na slanted a kurzívu, ale nic překvapivého nenachází. Tak nezbývá, než se posilnit na cestu a over the hills and far away! (A ještě, že to byla jen třináctka, a ne šestadvacítka!)

Stanoviště 14: Jste tu 24. Vede tým Bazinga, v 2.50 na 18.
krusovice 𝒗 𝒕𝒆𝒕𝒐 𝒛𝒑𝒓𝒂𝒗𝒆 𝒏𝒆𝒏𝒊 𝒔𝒊𝒇𝒓𝒂

Ptáčci, zeleň, romantika! A nikde nikdo, jen opodál se krčí jeden tým. Asi má ranní krizi, protože tam sedí ještě, když odcházíme. Chápeme to, taky nám kdysi nešlo vidět v šifrách římská čísla, ale nakonec jsme se to naučili. A tahle skrýš pro ně byla moc pěkná!

Stanoviště 15: Jste tu 23. Vede tým Bazinga, v 2.50 na 18.
rohozec latine tictum zit, aldum fidedur.

Chvilku nám trvá najít správnou bránu, vzpomínáme přitom, jak jsme tady kdysi koukali dalekohledem na hvězdičky. Byli jsme tu tehdy první, což nás upřímně řečeno dost šokovalo. Zato teď, darmo mluvit. Ale zvířátka se nám líbí stejně, jako kdysi hvězdičky. Upřímně jen proto, že Vojta má v batohu notebook, a tak stačí jen sestavit rovnice, otravnou práci necháváme strojům. I tak nám trvá luštění a přesun o pět minut déle než nejlepším, Bazinga jsou vážně machři!

Stanoviště 16: Jste tu 19. Vede tým Bazinga, v 2.50 na 18.
hubertus 🦍🐺🦌🐎🐯🐱🐩🦊🐮🦌🐖🐄🐑🐫🦒🐹🐁🐼🦇🐥🦅🦆🦆🦆

Koukáme na puntíky. Počítáme. Všímáme si, že všechny puntíky jsou pod diagonálou. Pak matějčík říká, že mu to připomíná různě dlouhá kyvadla. A to už v tom Martin vidí ty zbytky. Hurá. Čas už hodně tlačí, do konce hry zbývá při vyzvednutí přesně hodina a půl. Ale svou poslední šanci na nejrychlejší průchod stanovištěm využíváme aspoň tady.

Stanoviště 17: Jste tu 15. Vede tým Bazinga, v 2.50 na 18.
zlatopramen ještě že naše zbytky čínštiny stačí aspoň na jednu větu... mimochodem, tady jsme v roce 2010 přišli o vedoucí pozici!

Zase ty reminiscence! Tady jsme kdysi na bedničkové hře (ha! ve skutečnosti už v roce 2009!) u vloček přišli o vedení a posléze i o možnost dokončit hru. A konečná to pro nás byla i letos. Tentokrát ne kvůli obtížnosti šifry (už jsme měli všechna písmena a dopracovat se ke správné rotaci by se dříve či později povedlo), ale kvůli tomu, že do konce hry zbývala hodina. Vzdáváme. A pořád si ještě myslíme, že jsme jen jednu šifru od cíle, který jsme metodou delfskou už dávno určili jako ZŠ Mikoláše Alše, start naší pekelné šifrovačky.

vzdavame vyzkoušeli jsme mnoho slepých cest, žádná k cíli nevedla. v trávě už se dusíme, takže dík a možná se uvidíme v cíli, jestli je dost blízko. a nezapomeňte si vyluštit tu šifru!

Děkujeme, bylo to super. Počasí krásné, šifry téměř všechny taky... mno... jen tedy být já bednářský editor velmistr, asi bych příště přitlačila na testování. Desítka (a z doslechu tuším, že i osmnáctka) by si to zasloužily a letošní Bednu by to katapultovalo někam do čela síně slávy šifrovaček. Ale i takhle mi to přišlo tak skvělé, že mě to přimělo zas jednou vzpomínat, jak se používá tenhle blog.