O googlovacích šifrách

Když někdo chce vyrobit nějakou šifru, má několik možností. Například může použít nějakou vlasnost něčeho, které si lze přímo všimnout. Takové šifry bývají nejhezčí, ale za jejich "aha efekt" se obvykle platí tím, že luštící buď dostane správný nápad a nebo má smůlu. Šifrovačka složená jen z takových šifer by byl můj sen, ale kde brát a nekrást? Potkat takovou šifru víckrát než jednou za šifrovačku je radost.

Další možností je nějaká volná variace na známé téma. Stokrát vyvařené okoukané principy (setřiď to, rozděl to, spočítej frekvenčku a použij jedinou zajímavou vlastnost, dokresli chybějící objekty...) schované v novém obale potkáme téměř kdekoliv tam, kde mají orgové v úmyslu zařadit lehkou šifru.

Potom tu máme pomůckové šifry. Ty se luští tak, že člověk kouká do šifry a hledá nějakou strukturu. Vidím tam mřížku 2*3? To bude Braille. Nějaké úhly? Semafor. Cosi co připomíná trojkovou soustavu? Polský kříž, perverzní to zápis trojkové soustavy. Blé. Tohle mě osobně fakt nebaví a je jen málo šifer používajících pomůcková kódování, které se výše popsanému vymykají. Blahoslavení orgové Bedny, kteří se letos dokázali této kategorie zcela vzdát.

A nakonec zbývají šifry nutící hráče používat "obecné znalosti," ať už to znamená cokoliv. Šifra může po hráči chtít, aby se orientoval v jízdním řádu nebo kalendáři (to nebývá kontroverzní, zato už se to pomalu slévá s předminulou kategorií), věděl věci vyučované na základní škole (tady už začínají někteří lidé pomalu nadávat), pamatoval si aspoň něco ze střední (to už si teda orgové dovolili) a nebo věděl, co je to čtyřrozměrný simplex (to už si teda orgové Bedny tuším loni fakt dovolili :)). Pokud se v týmu nenajde nikdo, kdo zná požadované (a zároveň je jasné, že je třeba to znát - to není úplná samozřejmost), stává se z šifry využívající obecných znalostí rázem "googlovací šifra" a hráči nadávají.

Problém je v tom, že hranice je nejasná. A my jsme všichni čím dál línější si pamatovat věci, které přece tak snadno vygooglíme... a tak googlíme a nadáváme na šifry. Místo abychom vzpomínali na písničky, které nám maminka zpívala. Na knihy, o kterých jsme se učili v literatuře, když už jsme byli líní je číst. Na údaje ze zeměpisu, lingvistiky, matematiky... na spoustu krásných věcí, kterým bychom se mohli věnovat, namísto abychom třeba surfovali po webu a updatovali status na své oblíbené sociální síti. Nebo psali pochybné blogy. :)

Osobně si myslím, že chyba není v googlovacích šifrách, ale v nás. Vlastně si myslím, že nic takového jako googlovací šifry na terénních šifrovačkách snad ani neexistuje - ještě jsem vlastně asi na šifrovačce nepotkala takovou, u které bych se nestyděla, že nevím a musím použít google. Vypadá to, že organizátoři šifrovaček, na které chodím, většinou zvládají odhadovat svou cílovou skupinu a její možnosti docela dobře.

Nevědět, která evropská země má jakou vlajku, kde na Zemi je které město a o čem byla ta a ta profláknutá knížka je vlastně docela ostuda. A přijít o tu profláknutou knížku (nebo o film odehrávající se v onom městě) je vlastně docela škoda. Proč pomalu ztrácíme zájem o svět kolem sebe a nahrazujeme jej nesmysly? Nevím, ale rozhodla jsem se, že přestanu nadávat na googlovací šifry a místo toho se budu snažit se sebou něco udělat, abych příště ten Google nepotřebovala. A co vy?