Lesk a bída šifrovacích her

Poprvé od jara zase vážněji uvažuji o tom, vyrazit na nějakou šifrovačku. Protože jsem kůže líná, nepříliš ochotná motat se v noci po cizím městě, pošilhávám po zbrusu nové pražské hře Noc tapürů. Fakt, že jde o první ročník propagovaný způsobem nepříliš dalekým od rozesílání spamu sice není právě povzbudivý, ale samo o sobě to nemusí pořád ještě nic znamenat. Odhodlala jsem se ke smělému plánu a namísto abych vyzvala svůj tradiční tým, s kterým se snad sejdeme nejpozději na Bedně, chystám se spáchat jistou zběsilost, moc se na ni těším a doufám, že to vyjde.

Ona už startovní listina vypadá zajímavě, zatím je přihlášeno pět týmů a jestliže se už v takhle malém počtu scházejí postavy jako Tribon nebo Křižík (tedy Tormans Elefernus - nechci vědět, co bude mít s sebou místo baterky), určitě se je na co těšit. O tom jsem ale vůbec psát nechtěla.

Zlí lidé si pořídili wiki, na které kromě jiného spravují klíč k určování šifer. Trošku to připomíná klíče k určování kytek nebo ptáků - když je tam něčeho 12, hledej měsíce nebo hodiny, když je to rozměru 2x3, pátrej po Braillovu písmu... a tak dále, a tak podobně. Vlastně tímto způsobem spoustu šifer luštíme už dlouho - spočítáme kolik je tam čeho... a to je mnohdy všechno. Práce na pět minut (v horším případě následuje ještě deset minut mechanické dřiny), totální nuda - na takové druhy šifer nevzpomínáme buď vůbec, nebo poněkud znechuceni. (Ukáže-li se, že jsme dostali n-tou variantu mobilu, vztekáme se, protože dnes už spíš než "napřed zkus morseovku" platí "napřed zkus mobil.")

Nevim, jak to vnímají ostatní týmy, my se na šifrovačkách těšíváme z nových nápadů a nových šifer. Doma pak radostně vzpomínáme na hříčky jako poslední matrixové tramvajky, bednářskou mřížku nebo odpor marný. Stou a první obfuskovanou morseovku, sudoku nebo hodinový ciferník (extrémní recyklací nápadů vynikala IMHO například poslední Tmou, takže si letošní účast velmi rozmýšlíme) luštíme jedině z nutnosti a buď odcházíme zklamaní za pět minut, nebo jednou za čas, zejména k ránu, (ale to je vážně naše mínus) pěkně otrávení za pár hodin (když vytuhneme pět hodin na originální šifře, tak organizátory velebíme, v opačném případě nadáváme sobě i jim).

Šifrovačky se nám vesele množí a mezi pěknými šiframi se hromadí ty fousaté jako vata, což je hrozná škoda. Přitom právě kvůli šifrám na ty hry chodím - proto se mi loni mnohem víc líbil mírně zmateně organizovaný Matrix s nádhernými šiframi než precizní, leč v mnohém čím dál stejná Bedna. (A to ačkoliv jsem si plně vědoma toho, že v recyklační hře, pokud to nebude fyzicky maso jako Tmou, se dostaneme nesrovnatelně dál.)

Očekávám tedy novou šifrovací hru s napětím a jsem zvědavá, kterou cestou se vydá. Bude to procházka neznámou krajinou, nebo si budeme na pátém stanovišti říkat "mobil, hodiny, Braille... hele, ještě nebyla Morseovka"?