Jak krmit kočku (tentokrát vážněji)

Mezi lidem obecným panuje spousta podivných mýtů o zvířatech a nejeden z nich se týká i koček. Mnozí lidé tak například věří, že ideální stravou pro kočku je rohlík s mlékem... pokud této pověře holdují majitelé koček vesnických venkovních, nic vážného se neděje - správná kočka si hravě uloví tolik myší, kolik potřebuje a podvýživou trpět nebude. Domácímu mazlíčkovi se ovšem bude dařit podstatně hůř, protože sacharidy z rohlíku moc trávit neumí (jako všichni striktní masožravci má krátké tlusté střevo), laktózu z mléka dost často také ne. Při své potřebě bílkovin bude kočka na takové dietě vypadat tragicky už za pár týdnů...

Babské pověry snadno překonají jiné lži - druhou fází života začínajícího krmiče koček je objev kočičích konzerv. Naneštěstí pro kočky, většina krmičů má doma televizi, za rohem supermarket a věří, že jeho chlupáčové by kupovali onu úžasnou lahůdku, co na ni tuhle byla nádherná reklama. Takže jim přinesl domů pochybnou směs odpadků z jatek (totiž maso) a odpadků z rostlinné výroby (vláknina) nastavenou obilím a sojou (jednak to musí držet pohromadě, jednak pak pěkně vyjda ta hrubá chemická analýza), zato hojně uměle obarvenou, dochucenou a dosolenou. Krátkodobě to kočce tak moc neudělá, stejně jako lidem neublíží, když budou týden živi jen jídlem z fast foodu. Dlouhodobě je to ovšem důvod, proč v poslední době v novinách tak často čteme o epidemii obezity a civilizačních chorob mezi domácími mazlíčky...

Do třetí fáze se lze dostat různými způsoby: nejlépe vlastním přičiněním (pečlivou četbou nápisů na obalu, vlastním vzděláváním, rozhovory se zkušenějšími krmiči...), o něco hůře radou veterináře (to když se ona vynikající výživa začíná podepisovat na kočičím zdraví). Tady objevíme, že specializované obchody prodávají nepřeberné množství neznámých značek krmiva, jejichž nápisy na složení nevypadají nijak tragicky a vyšší kvalita za podobnou cenu je způsobena neexistencí televizní reklamy. Dříve či později nejspíš objevíme kouzlo superpremiového kompletního krmiva - stejně jako v minulé fázi koupíme magický balíček, předložíme jej kočce a pokud je pozřeno, jsme si jisti (tentokrát už doopravdy), že naše mlsalka má vše, co k životu potřebuje. V téhle fázi překvapivě končí i spousta krmičů, co se považuje za zkušené chovatele... na svou oblíbenou značku nedají dopustit a pokud se o její kvalitě někdo odváží pochybovat, získá mezi kočkaři pověst podobnou, jako přívrženec teorií o židozednářském spiknutí mezi běžnou populací. Vždyť přece není nad kvalitní granule...

Jak jsem se dočetla v jedné diskusi: "Co chcete dát kočce kvalitnějšího než Royal Canin?" Dobrá otázka, překvapivě těžká odpověď. Rozhodně ale stojí zato zkusit něco lepšího najít, důvodů je povícero: Například, i ty nejkvalitnější granule obsahují maximálně nějakých 30 procent masa, zbytek je nutně z rostlin - jinak by se ani nedaly vyrobit. Ze sacharidů v nich obsažených má kočičí tlusté střevo podobnou radost jako z onoho výše zmíněného rohlíku, rostliny navíc pro kočku nejsou ani přirozeným zdrojem bílkovin - zkrátka, krmení granulemi sice možná číče nebude vadit ani trochu (pokud k nim dost pije - jinak hrozí selhání ledvin), možná jí ale zaděláváme na potravní alergie, plísně a problémy s trávením. Mnohem horší zprávou ovšem je, že i podle marketingových materiálů vysoce kvalitní krmivo může obsahovat karcinogenní jedy. Přestože kočka je velmi citlivá a lze ji otrávit i spoustou věcí, které máme doma (stačí trocha aspirinu), normy na kočičí žrádlo jsou o hodně volnější než na to lidské. Kočičí granule tak často bývají konzervovány látkami, které do lidského jídla vůbec nesmějí (podrobnosti si přečtěte třeba tady u hesla BHT, něco málo česky je zde), výrobci navíc ani nejsou povinni informace o přídavných látkách uvádět (hláška "obsahuje konzervanty povolené v EU" je tak dobrým důvodem vrátit krmení zpět do regálu). Podobně jako u lidí, i u koček může nutričně bohaté, ale těžko stravitelné žrádlo s chemickým bonusem dobře fungovat dlouhá léta. Ráda bych se ale jak u sebe, tak u koček, vyhnula okamžiku, kdy budu ve středním věku s nějakou tou civilizační chorobou meditovat nad tím, jestli jsem přece jen nemohla jíst zdravěji...

Když se dostaneme do čtvrté fáze, fáze hlubokých pochyb, máme dobrý důvod zkusit se konečně vykašlat na rady všech okolo a věnovat se trochu vlastnímu studiu na toto téma. Při troše hledání na síti možná narazíme na vynikající seriál na serveru mackysos.sk, kde si v zásadě potvrdíme to, co už je nám dávno jasné. Nejspíš najdeme i informace o hnutí BARF, které propaguje krmení koček syrovou stravou. Sehnat maso tak kvalitní, aby se dalo bez obav podávat syrové, je ovšem problém, pokud jej chceme zbavovat parazitů přemražením, bude to ještě složitější. Krmit poctivou domácí stravou je taky obtížné, ve vařeném mase není skoro žádný taurin, který kočky nutně potřebují.

Jaká je pátá fáze ještě nevím, ale až na to přijdu, budu radostně informovat dál. Zatím krmím částečně onou kvalitní chemií (mrně ale granule odmítá a já mám čím dál menší chuť mu je vnucovat), částečně takovými konzervami, u kterých se snad dá věřit, že to není úplná hrůza (teď zrovna s kočkami objevujeme švédské tetrapaky Bozita, u kterých kočkám vyhovuje chuť a mně fakt, že obsahují kolem 90 procent masa v ekologickém balení), částečně vařeným masem, vnitřnostmi a rybami, sem tam přidáme nějaké to přemražené syrové kuře či trochu mléka nebo sýra (naštěstí s tím zatím nemáme problémy). Zvěř má stravu sice možná lokálně nevyváženou, ale zato velmi pestrou. Ultimátní řešení kočičích stravovacích potřeb v podmínkách paneláku ale bohužel nakonec přece jen nejspíš neexistuje...

...i když, mít na balkoně myšárnu by vlastně vůbec nemuselo být k zahození :-)