Hledám inspiraci: Jak na headhuntery?
Říká se, že je u nás daleko víc počítačových pracovních míst než odborníků a na první pohled tomu vše nasvědčuje. Headhunteři jsou celkem aktivní, kontakty shánějí, kde můžou a lákají, jak umějí. Smutnou pravdou při tom všem je, že zrovna mně ve skutečnosti nemají co nabídnout.Většinou nahánějí lidi pro obří korporace zabývající se vývojem nebo správou různých proprietárních obludností, a ještě přitom mají spoustu požadavků, které sice není až takový problém splnit, ale prostým pohledem na ně je jasné, že autor náborového textu je prostě... z Venuše. Nepotřebuju moc bádání na to, aby mi bylo jasné, že téměř nemám šanci sehnat lepší práci, než mám teď: poloviční úvazek, naprosto flexibilní pracovní doba a vše, co vyprodukuju, je open source. Ještě větší překvápko je, že ve většině případů (pomíjím teď nabídky pro adminy v bankách) bych si moc nepomohla ani finančně (ne že by mi o to doopravdy šlo - nejsem na tom vůbec špatně, navíc rodinu nemám a kočky toho zas tolik neprožerou).
Závěr je tedy celkem jasný, z headhunterů pro mě nic užitečného nekápne, jen zbytečně zdržují a otravují. Bylo by tedy příjemné umět je je nějak efektivně odradit od dalších marných pokusů a v ideálním případě se přitom ještě pobavit na jejich účet. Otrapy typu "operátorův pohůnek," "telefonický marketingový průzkumník" nebo "falešný prodejce Nového prostoru" už mám docela zmáknuté, headhuntery ale ještě neumím.
Pozoruji v zásadě tři strategie. Jednou z nich je model Amway (používají jej zejména vývojáři shánějící nové kolegy a funguje následovně: napíšu si seznam všech lidí, co znám, a zkusím je zkontaktovat), další pak metoda Monte Carlo (typicky HR pracovník, který si někde na webu přečetl, že máte něco společného s počítači a tváří se přesvědčeně, že jste pro něj ten pravý - podle všeho přitom ani sám nerozlišuje, jestli jeho zákazník zrovna potřebuje hackera, admina, grafika nebo klikací opičku na testování), posledním způsobem je potom "akce: sýr v pastičce na myši zdarma" - headhunter se snaží do poslední chvíle předstírat, že vás opravdu jen zve na pizzu a vůbec mu nejde o to vás zaměstnat.
S první strategií neumím zacházet vůbec - když mi někdo, koho jsem pár let neviděla, zničehonic zavolá, jestli se u jeho úžasného zaměstnavatele nechci zabývat Oraclem, bývá mi smutno, protože kdyby mu aspoň trochu záleželo na něčem jiném než na sobě samém, mohl věnovat pět minut googlení a sám přijít na to, že to asi není neodolatelná nabídka. U druhé mám pocit, že nejlepší je hrát mrtvého brouka, protože dělat cokoliv jiného by bylo jako mluvit do dubu (a ne, i kdybych tu práci sháněla, k takovému mimoňovi na pohovor nepůjdu). Na třetí je asi nejvýhodnější reagovat vyžírkovsky, ale nějak na to nemám žaludek. Celková bilance je prachbídná: zkoušejí to pořád znovu a znovu.
Nezbývá tedy, než zkusit vytahat nějaké zkušenosti z ostatních. Už v tom umíte chodit? Jak se zbavujete headhunterů vy?
> takové jsou) vždycky slušně odpovím - neberu je jako otravky.
Je fakt, že když mi prvně psali z Googlu, připadala jsem si polichocena
a odpověděla jsem jim sice odmítavě, ale hezky. Nicméně marná sláva,
jsou firmy, kterým radši neodpovídám nic, protože bych nezvládla nebýt
přinejmenším rýpavá - ono je hezké psát adresně a nabízet něco, co ten
adresát podle všeho, co o sobě píše na webu, přijme leda v nejhorším snu
:-)
-Yenya
PS: Je potřeba pro pozici, která začíná "seňor" umět španělsky?
Zkus to radsi brat tak ze je ty pripravujes o cas a ne oni tebe a headhunery o tom presvedcit. Je to proste souboj vule, tim, ze chces rozhovor ukoncit davas najevo slabost a to ze tvuj cas je cenny a jsi tedy ta prava.
Zkus rozhovor zamerne protahovat a pokud poznas, ze uz bude chtit headhunter rozhovor, ukoncit nedovolit mu to a jeste ho par minut podusit a pak dat na blog score jednotlivych headhunteru. Tento postup mam vyzkouseny na Jehovisty (ne jehoVisty), kdyz byli u nas v panelaku. (Jen ten blog o tom nemam.)