Emo Party

Kam se matějčík hrabe...

Dala bych půl princezny a království tomu, kdo by mi řekl, z čeho mě pořád bolí hlava. Něco už jsem odhalila (pohříchu především věci, s kterými nic nenadělám, jako je třeba změna počasí), ale většinou nevím. Kamarádka nedávno objevila domácí test intolerance potravin a pochvalovala si ho, tak jsem se začala pomalu odhodlávat do toho vrazit majlant. Jediná mnou zatím objevená prevence migrény, totiž těhotenství, nejde příliš dohromady s rozlohou našeho bytu a délkou mých nervů.

S dalším kamarádem jsme se posléze navzájem vyhecovali k tomu, že jsme dvě balení testu koupili a naplánovali na dnešek testovací party. Rozbalili jsme krabičky a začali číst návod. Test vyžadoval píchnout se lancetou do prstu a nabrat do kapiláry krev. Lancety byly jednorázové, proto byly v balení dvě, kdyby se to náhodou nepovedlo.

Netušíc zradu jsem natřela prst dezinfekcí, píchla, začala nabírat... a dřív než jsem se dostala do čtvrtiny trubičky, začala se ranka zavírat, krev přestávala téct, v kapiláře se začaly dělat bubliny... takže vše umýt a znova. Tentokrát už jsem s prsty cvičila, masírovala, vypila asi čtyři sklenice vody a vůbec oprašovala všechny finty, o kterých jsem kdy slyšela. Druhé píchnutí mi umožnilo naplnit trubičku do poloviny, ale pak se i v ní krev začala srážet. Grrr. Kamarád se mezitím marně snažil o totéž s velmi podobnými výsledky.

Tím nám přibalené lancety došly, ale naštěstí jsem měla doma ještě slušnou zásobu z doby, kdy jsem si v těhotenství měřila cukr. O asi tak sto osmnáct děr do prstu později se spoustou krve všude, jen ne v kapiláře, nám došlo, že emo party se sice rozjela slušně, ale s testem nepohneme. Co dál? Asi by to chtělo nasadit těžší kalibr.

Kamarád sedl na kolo a vyrazil do lékárny shánět sterilní jehly. Byl pryč podezřele dlouho, ale s Toníčkem, který se zrovna učí chodit, jsem ani neměla čas se začít divit. Byla bych měla čemu.

Poté, co dorazil do první lékárny (matfyzáka s dlouhými rozcuchanými vlasy neznalý snadno zamění za úplně jinou existenci) a s širokým úsměvem žádal o jehly, se dočkal jen vyplašeného "to vůbec nevedeme." Jakž takž uspěl až o dvě lékárny dál. Měli ale jen dvě velikosti, dlouhé a tlusté jako ty, kterými se bere krev na transfuzce, a nebo tenké a krátké. Tak přinesl ty krátké.

Vždycky mi vrtalo hlavou, proč narkomani recyklují jehly, když jehla stojí korunu, zatímco dávka čehokoliv minimálně stokoruny. Je to prosté, jako se vším ostatním. V lékárnách nemají jehly, v drogeriích běžné chemikálie, v supermarketu jedlé jídlo...

Ani jednomu se nám nedařilo získat dost krve, i když se jehla zapíchla pořádně hluboko. První kapka byla slušná, ale na zaplnění trubičky by takových bylo potřeba tak deset. A po dvou to přestane téct a než se člověk píchne víckrát, tak se srazí. Ta naše těla fungují fakt dobře.

Po tomhle kamarád usoudil, že na odběru krve z žíly nemůže být nic těžkého, že to snad výsledky testu moc nezkreslí a jako správný emo si bez váhání zabodl jehlu kamsi do loketní jamky. Teklo to krásně. V půlce kapiláry se ucpala ta tenká jehla.

No a tady jsme to vzdali. Jsem o dva tisíce lehčí, prsty mám rozpíchané tak, že i psaní blogu bolí a pořád nevím, jestli si na nějaké jídlo moje tělo tvoří protilátky. Ale nevzdávám se. Příště zkusíme větší jehly a to by v tom byl čert, aby se to nepovedlo...

Re: Emo Party Michal 'vorner' Vaner (6. 8. 2013 - 17:43) Sbalit(1)
Ahoj

A přitom na imunologii udělají odběr a testy v podstatě každému, kdo si trochu stěžuje, že se mu něco nezdá ;-) Napřed tedy s takovými těmi vodičkami a uměle vyvolanými šťípanci (co hrozně svědí a oni potom měří pravítkem, jak moc velkého komára udělali), pokud naměří dost, tak potom i odběrem krve.

Jinak, bubliny v kapiláře nevadí, běžně je tam mají i vyškolené sestřičky. A ten prst u toho mačkají tak nějak aby ranku nezmáčkly, ale naopak rozevíraly (a přitom mačkaly bříško). Ale jiného triku jsem si asi nevšiml. Možná mám vychované tělo, jediný podraz, který dělá, je žíla co při napichování klouže a uhýbá.