Dance Dance Revolution
Představte si dva zavalité programátory, jak přešlapují ve svižném tempu z jedné nohy na druhou, sem tam poskočí, dupou jak ježci a důkladně se potí. To celé se odehrává v rytmu příšerné diskofilní hudby a ve svitu displeje, na kterém rychle poskakují šipky mířících do všech stran. Co to proboha vyvádějí? Inu, propadli bláznivé počítačové hře, k tomu programátoři inklinují běžně. Jmenuje se Dance Dance Revolution.Princip je triviální: na monitoru se míhají šipky doleva, dopravu, dopředu a dozadu v rytmu hudby a úkolem hráče je na každou šipku šlápnout na hrací desce na místo, kam ukazuje. Musí to stihnout včas, přesně v rytmu. Dá se hrát na milion obtížností, už ty nejsnazší jsou ale pro začátečníka poměrně zabijácké. A je to prudce návykové, aspoň pro lidi, které baví počítačové hry - jedinečný způsob, jak je přimět k pohybu.
DDR je gameska, kterou jsem si už dávno chtěla pořádně vyzkoušet, ale dlouho mi nebylo přáno. Svobodná verze hry pro Linux je sice pod jménem Stepmania k dispozici už nějaký ten pátek, ale s hardwarem je to složitější - pad na tancování, připojitelný k normálnímu počítači a nezničitelný během chvíle dupání těžkou vahou se u nás koupit donedávna nedal a dovézt jej z Asie, kde je tahle hra velmi populární, bylo mimo mé finanční možnosti. Takže jsem jen záviděla několika kamarádům, kteří si onu skvělou hračku dovezli z Číny a občas váhavě využívala jedinečné šance opatrně si šlápnout na drahocennou podložku. Ovšem susí HackWeek přinesl důležité zjištění - už je tomu jinak!
Jeden náš šikovný kolega se s mizernou situací kolem padů na DDR nespokojil a začal jednat - rozhodl se, že si podložku vyrobí, a když se to naučil, začal je vyrábět i pro ostatní. Dva z jeho výrobků jsem si měla možnost ošlapat na HackWeeku a nadšení bylo veliké - nikdy předtím jsem neměla možnost zahrát si dost dlouho na to, abych si ověřila, že DDR je skutečně tak návyková, jak se říká. A je to pravda!
Začala jsem vážně uvažovat, že si pad koupím domů, přestože by mě nejspíš sousedi bydlící pod námi vynesli v zubech - u takové hry by se mi možná mohlo dokonce i povést přestat neustále tloustnout. Nakonec to ale možná dopadne tak, že jej budeme mít v SUSE vedle fotbálku coby další relaxační pomůcku. To má samozřejmě své výhody i nevýhody - odpočinout si od programování aktivně bývá příjemné, nenechat se rozptýlit při práci ale bude ještě o něco těžší než dosud :-)
Každopádně, pokud byste se někde s DDR setkali (občas se najde v různých zábavních centrech), neváhejte to vyzkoušet, neprohloupíte.
:wq
Kdybyste si to nahodou nekdo kupoval, urcite si tam nenechte dat jiny nez uplne hladky koberec :-)
DDR se teď hojně vyskytovalo na Festivalu Fantazie v Chotěboři, dalo se tam hopsat od devíti od rána až do noci každý den :]]
1) programatori nemusi byt nutne tlusti lide, ja sam pracuju jako programator a mam 70-72kg a 183cm (zalezi jak kdy).
2) vyraz "příšerná diskofilní hudba" muze nekoho mozna urazit, napriklad me, ja tu hudbu mam rad. kdo nechce, tak at na to netancuje a pokud na takovou hudbu tancuje, tak by na to nemel odsuzovat.
3) pady se u nas daji sehnat taky uz nejakou tu dobu, i kdyz je fakt ze to nebylo uplne lehke.
4) zhubnout se tim da, ale ne hned a vyzaduje to se tomu hodne venovat, je to spise vedlejsi efekt. rozhodne bych to nedoporucil nekomu koho by to moc nebavilo a chtel by jen zhubnout.
5) neni to o tom jak velkou silou clovek dupne, ale jak presne. hrat se da i potichu a sousedi bydlici o patro niz o tom ani nemusi vedet. ale je pravda ze nekteri lide to hraji jako by to chteli zadupat do zeme.
6) v CR je pouze jedina arkada (ITG automat) a to v Praze na Novodvorske v komplexu Novodvorska Plaza v herne Fantasy Park.
jinak diky aspon za clanek a DDR/ITG doporucuji rozhodne vyzkouset.
vyraz "příšerná diskofilní hudba" muze nekoho mozna urazit, napriklad me, ja tu hudbu mam rad. kdo nechce, tak at na to netancuje a pokud na takovou hudbu tancuje, tak by na to nemel odsuzovat.To že to může někoho urazit nic nemění na tom, že ta hudba taková vskutku je...
:wq