> jestli jsou tohle v budoucnu ochotni podstupovat...

Vymenit mnoho let radosti za par tydnu smutku by ve skutecnosti bylo
dost kratkozrake, nemyslis? :-)

Navic, tohle se vsichni musime naucit, a ucit se to na zviratkach je
daleko prijemnejsi, nez zazit to naplno az kdyz nam poprve zemre nekdo z
rodiny. Ono se to sice neda srovnat, ale kdyz se naucis snaset tuhle
bolest, pomuze to lepe snaset bolest jeste vetsi. Fakt.

Dodnes si pamatuju, ze prvni krecek mi umrel 14. unora. Chodila jsem do
treti tridy a brecela jak zelva. Podruhe uz to bylo mnohem lehci...

...a dneska s pejskem uz mam v sobe ve skutecnosti mnohem vic radostnych
vzpominek nez smutku, i kdyz mi sem tam ukapne nejaka slza.

Umet se vyrovnat se smrti je velke umeni a je zahodno jej trenovat vcas,
protoze kdyz nas osud donuti ukousnout si prilis velky krajic, budeme to
mit mnohem tezsi.

Tedy, IMHO je odpoved jednoznacne ano. Nejen pro ty roky radosti, ale i
prave proto, abychom tohle mohli podstoupit.